Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

MEZE POVINNOSTI MLČENLIVOSTI ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ

The limitation of the obligation of confidentiality of medical staff

A.Jílek

Právní odbor  FN v Motole, Praha

Abstrakt

Článek pojednává o zákonech týkajících se povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků a jejich výjimkách. Upozorňuje na situace, kdy se zdravotníci musí rozhodovat podle konkrétní situace, informuje o povinných hlášeních, komentuje sporné situace

Abstract

This article deals with the statutory exceptions to the obligation of confidentiality of medical staff. The definition of the obligation itself is followed by the most important exceptions. It handles both situations when authorized subject asks for the exception and also the situations when a doctor must act on his own, i.e.  to notify something.

Povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků, která je uložena ustanovením § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“) vyplývá z ochrany soukromí garantované na ústavní úrovni  Listinou základních práv a svobod, tak mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Jedná se zejména o čl. 10 Listiny základních práv a svobod (Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno,  právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě), čl. 8 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a svobod (Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence – význam této úmluvy spočívá zejména v tom, že v případě, že se touto úmluvou garantovaného práva jedinec nedomůže u orgánů smluvního státu - České republiky, může se obrátit na Evropský soud pro lidská práva) a pro oblast zdravotnictví  čl. 10 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny- dále jen „Úmluva na ochranu lidských práv v biomedicíně“ (Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat. Pokud je to v zájmu pacienta, může ve výjimečných případech zákon omezit uplatnění práv podle předchozího odstavce).

Garanci práva na soukromí stát provádí tak, že zákonem stanoví jednotlivcům konkrétní povinnosti mlčenlivosti a s tím spojené sankce. Jedná se zejména o zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a pro oblast zdravotnictví již zmíněný zákon o péči o zdraví lidu.

Dle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů se za osobní údaj považuje jakýkoliv údaj týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů (rozuměj „určeného nebo určitelného pacienta“). Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze na základě jednoho či více osobních údajů přímo či nepřímo zjistit jeho identitu. O osobní údaj se nejedná, pokud je třeba ke zjištění identity subjektu údajů nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.

Dle § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů je citlivým údajem osobní údaj vypovídající o zdravotním stavu subjektu údajů.

Povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků

Povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků uložená § 55 odst. 2 písm. d) zákona o péči o zdraví lidu je definována tak, že každý zdravotnický pracovník je povinen zejména zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděl při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. 

Předmětem povinnosti mlčenlivosti tedy nejsou jen informace zapsané ve zdravotnické dokumentaci, nýbrž jakékoli skutečnosti, které se zdravotnický pracovník při výkonu svého povolání dověděl (tj. např. i sdělení pacienta, že se bude rozvádět, že mu vykradli dům, že má milenku, že bude měnit zaměstnání, že přišel o řidičský průkaz apod.). Účelem zákonné úpravy povinnosti mlčenlivosti zdravotnického pracovníka vedle zajištění práva pacienta na soukromí je i zajištění důvěry mezi lékařem a pacientem jako důležitého předpokladu úspěšné léčby.  

O obhajobě v trestním řízení lze hovořit až od momentu, kdy je vzneseno obvinění vůči konkrétní osobě. Pokud orgány činné v trestním řízení neobvinily konkrétní osobu, nýbrž teprve prověřují, zda došlo ke spáchání trestného činu či nikoli a kdo ho spáchal, nejde bez dalšího o průlom do mlčenlivosti dle § 55 odst. 2 písm. d) zákon o péči o zdraví lidu – Policie ČR bude muset buď doložit příslušný souhlas pacienta (ošetřované osoby) nebo souhlas soudce dle § 8 odst. 5 trestního řádu (viz dále).

Závěr ustanovení § 55 odst. 2 písm. d) „pro řízení před soudem nebo před jiným orgánem…“ se týká sporů před soudem v občanskoprávním řízení; jiným orgánem může být Česká lékařská komora, pokud projednává stížnost (spor o to, zda došlo při poskytování zdravotní péče k pochybení lékaře). 

Uvedená povinnost mlčenlivosti platí i po ukončení výkonu zdravotnického povolání.

Povinnost mlčenlivosti „mediků“

Ustanovení § 67b odst. 11 zákona o péči o zdraví lidu ukládá povinnost mlčenlivosti  osobám připravujícím se k výkonu zdravotnického povolání. Tyto osoby ve vztahu ke zdravotnické dokumentaci mají právo pouze nahlížet do zdravotnické dokumentace, a to jedině na základě písemného souhlasu pacienta (písemného souhlasu pacienta není třeba, není-li souhlas pacienta vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možné získat) a pouze v rozsahu nezbytně nutném u pacientů určených pověřeným zdravotnickým pracovníkem zdravotnického zařízení, které vede praktickou výuku.

Utajené porody

Zvláštní povinnost mlčenlivosti je výslovně uložena § 67b odst. 20 zákona o péči o zdraví lidu ve vztahu k osobním údajům ženy, která má trvalý pobyt na území České republiky, porodila dítě a písemně požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem (tzv. utajený porod), nejedná-li se o ženu, jejímuž manželovi svědčí domněnka otcovství[1]. Tyto údaje nelze sdělit ani subjektům uvedeným v § 67b odst. 10 zákona o péči o zdraví lidu (k těmto subjektům viz dále v textu), ani nelze do nich umožnit nahlížet medikům. Jméno a příjmení ženy je vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace, po skončení hospitalizace se dokumentace o tyto údaje doplní a zapečetí. Otevření takto zapečetěné zdravotnické dokumentace je možné jedině na základě pravomocného rozhodnutí soudu. 

Výjimky z povinnosti mlčenlivosti

Ustanovení § 55 odst. 2 písm. d) zmiňuje, že výjimkou z povinnosti mlčenlivosti je oznamovací povinnost stanovená zvláštním právním předpisem. Jiným zvláštním právním předpisem může být však stanovena nejen oznamovací povinnost, ale i jiná výjimka z povinnosti mlčenlivosti, tj. situace, kdy není zdravotnický pracovník vázán  povinností mlčenlivosti. Dle článku 26 Úmluvy na ochranu lidských práv v biomedicíně nelze touto úmluvou garantovaná práva nijak omezit, s výjimkou omezení, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví anebo ochrany práv a svobod jiných. Úmluva na ochranu lidských práv v biomedicíně tedy výjimky z povinnosti mlčenlivosti připouští, výjimka by měla být stanovena zákonem.

Výjimek z povinnosti mlčenlivosti ať stanovujících zdravotnickým zdravotníkům povinnost vyhovět žádostem zákonem uvedených subjektů/státních orgánů, nebo  dokonce stanovujících zdravotnickým pracovníkům povinnost aktivně konat – oznámit zákonem uvedeným subjektům/státním orgánům je celá řada. V dalším textu jsou uvedeny ty nejvýznamnější z nich.

Vzhledem k tomu, že v oboru gynekologie a porodnictví  se jedná o pacientky, dále se hovoří o pacientkách; pravidla samozřejmě platí v jiných oborech medicíny stejně i co se týče pacientů - mužů.

Prolomení povinnosti mlčenlivosti zdravotníků při žádosti oprávněného subjektu

Zdravotník by měl požadovat, aby oprávněný subjekt dal žádost písemně s uvedením ustanovení (paragrafu), který daný subjekt k získání informací o zdravotním stavu opravňuje, a rozsahu, v němž informace požaduje. Rozsah by měl odpovídat rozsahu, v němž je subjekt k získání informací  zákonem oprávněn (nejčastěji je i zákonem výslovně omezeno na rozsah nezbytný k plnění úkolu daného subjektu). Písemnou formu je třeba požadovat proto, aby měl zdravotník doklad, že směl informace poskytnout. Písemná žádost se založí do zdravotnické dokumentace, z níž byly informace podány (o nahlédnutí do zdravotnické dokumentace, poskytnutí kopie, výpisu, opisu zdravotnické dokumentace je třeba uvést do zdravotnické dokumentace záznam). Odpověď je třeba zaslat na žadatelem uvedenou adresu doporučeně do vlastních rukou, aby byl doklad o vyřízení žádosti a zároveň záruka, že se zásilka nedostane k jiné osobě. Chce-li si oprávněný subjekt odpověď převzít osobně, je třeba ji předat proti podpisu oprávněné osoby.

·         souhlas pacientky

Pacientka sama má právo na informace o svém zdravotním stavu (resp. zdravotní péči, jež jí byla poskytnuta), právo nahlížet o zdravotnické dokumentace o ní vedené, právo na kopie, opisy, výpisy zdravotnické dokumentace o ní vedené. V tomto rozsahu může své právo udělit i jakékoli jiné osobě resp. subjektu. Tak jako může sama zúžit rozsah informací, které smějí být sděleny určité osobě, při její hospitalizaci, i svůj kdykoli jindy  udělený souhlas uvedený v žádosti může zúžit, resp. dále specifikovat. V praxi jde o nejčastější průlom povinnosti mlčenlivosti. Pokud pacientka žádá poskytnutí kopie, opisů nebo výpisů zdravotnické dokumentace (pacientka může specifikovat, že žádá poskytnutí i jen určité části dokumentace – např. jen dokumentace týkající se porodu), má zdravotnické zařízení na vyřízení žádosti 30 dnů od obdržení žádosti (tj. od doby, kdy žádost přišla do zdravotnického zařízení, např. do podatelny, nikoli až od doby, kdy se žádost v rámci zdravotnického zařízení dostala k danému lékaři – je třeba se podívat na obálku na razítko podatelny s datem přijetí zásilky, nebo se podatelny zeptat).  Není tedy nutné žádosti vyhovět obratem, byť zejména pokud jde o  malý rozsah informací, je zbytečné zaslání odkládat. Pokud byla zásilka se žádostí uložena na poště, dnem uložení na poště a oznámením o zásilce vhozeném do schránky se žádost dostala do sféry adresáta – zdravotnického zařízení a lhůta již běží od tohoto data.

Dle § 67bb odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu může zdravotnické zařízení požadovat úhradu nákladů na pořízení kopií, výpisů, opisů zdravotnické dokumentace nebo jiných zápisů a žadateli je vyúčtovat, na zaplacení úhrady však nelze vázat vydání požadovaných kopií, opisů, výpisů oprávněné osobě. Výše úhrady nesmí přesáhnout náklady s pořízením kopií spojené. Na výši úhrady by měla být žadatelka upozorněna před vyhotovením požadovaných kopií, opisů, výpisů (zejména pokud je zdravotnická dokumentace rozsáhlá a výše úhrady by byla dle pacientky vysoká, má pacientka možnost přijít za přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlédnout do zdravotnické dokumentace a svou žádost o kopie specifikovat). Pokud pacientka žádá, aby bylo umožněno určité osobě nahlédnout do jeho zdravotnické dokumentace, má zdravotnické zařízení na základě ustanovení § 67bb odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu právo požadovat, aby osoba prokázala svoji totožnost (tj. že jde o osobu, které  pacientka právo dala).

V případě záznamů autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má pacientka nárok pouze na informace týkající se popisu příznaků onemocnění, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů.

V žádosti podepsané pacientkou by mělo být výslovně uvedeno, že lze požadované informace zaslat dotyčné osobě nebo subjektu na konkrétní adresu.

Pacientka nemá právo na vydání originálu zdravotnické dokumentace, nemůže tedy ani požadovat o vydání či zapůjčení originálu zdravotnické dokumentace jinému subjektu.

·         aktuální informace o zdravotním stavu osobám blízkým, není-li pacient schopen určit, kdo smí být informován

Pokud pacientka nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které mohou být informovány o jejím zdravotním stavu (např. je od počátku hospitalizace v bezvědomí), mají právo na aktuální informace o jejím zdravotním stavu osoby blízké. Aktuálními informacemi se rozumí základní informace o zdravotním stavu (např. „její stav je stabilizovaný“, „zítra půjde na operaci“), nikoli detailní – dokud se pacientka není schopna vyjádřit, kdo smí být o jejím zdravotním stavu informován, neví zdravotnický pracovník, zda by si pacientka přála, aby dotyčná osoba blízká její zdravotní stav podrobně znala, a neměl by o podrobnostech nic nesdělovat (např. pacientce by mohlo být krajně nepříjemné, aby její manžel znal do detailů průběh gynekologické operace, kterou podstoupila  - tím, že by bez jejího souhlasu o tom zdravotnický pracovník manželovi řekl, zasáhl by do jejích osobnostních práv a mohla by se dotyčná na zdravotnickém zařízení domáhat odškodnění).

Osobou blízkou jsou příbuzní v řadě přímé (babička – matka – dcera/vnučka), sourozenec, manžel(ka), partner dle zákona o registrovaném partnerství (partner – osoba stejného pohlaví). Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní (takovou osobou může být např. druh/přítel pacientky). Je na dané osobě, aby zdravotnickému pracovníkovi prokázala, že je osobou pacientce blízkou. 

·         žádost osob zemřelé pacientce blízkých o informace o zdravotní péči

Právo na informace o zdravotním stavu pacientky, která zemřela, příčinách úmrtí, a výsledku pitvy, byla-li provedena, právo v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do zdravotnické dokumentace zemřelé pacientky a na pořízení výpisů, opisů nebo kopií zdravotnické dokumentace mají osoby blízké zemřelé pacientce. To neplatí, pokud pacientka za svého života určila jinak. Na pořízení kopií má zdravotnické zařízení 30 dnů od obdržení žádosti.

·         žádost subjektu uvedeného v §67b odst. 10 zákona o péči o zdraví lidu

Níže uvedené subjekty mají právo nahlížet do zdravotnické dokumentace a právo na výpisy, opisy a kopie zdravotnické dokumentace, a to v rozsahu nezbytně nutném pro potřeby splnění konkrétního úkolu. Kopie, výpisy a opisy níže citovaným subjektům je povinnost poskytnout do 10 dnů od obdržení žádosti, pokud není dohodnuta jiná lhůta. Jedná se zejména o:

-          zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky (těmi se rozumí odborní pracovníci dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, způsobilí k revizní činnosti a provádějící tzv. další kontrolní činnost, tj. půjde  o pracovníky zdravotních pojišťoven, s nimiž má zdravotnické zařízení smlouvu) v souvislosti s poskytováním zdravotní péče – jde o tzv. návaznost zdravotní péče např. mezi specialistou a všeobecným praktickým lékařem pacientky,

-          pověření členové příslušné komory (České lékařské komory, České stomatologické komory, České lékarnické komory) při šetření případů podléhajících pravomoci příslušné komory,

-          revizní lékaři zdravotních pojišťoven v rozsahu stanoveném zákonem o veřejném zdravotním pojištění,

-          soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení (Policií ČR, státním zástupcem, soudem v trestním řízení) nebo soudy (jak v trestním, tak v občanskoprávním řízení),

-          lékaři správních úřadů ve zdravotnictví nebo lékaři pověření Ministerstvem zdravotnictví nebo krajem k vyřizování stížností v rozsahu vyplývajícím ze stížnosti,

-          členové znaleckých komisí ustavených Ministerstvem zdravotnictví nebo orgánem kraje k prověření důvodnosti stížnosti proti postupu zdravotnického zařízení,

-          pověření zdravotničtí pracovníci orgánu ochrany veřejného zdraví (např. hygienické stanice),

-          lékaři orgánu sociálního zabezpečení pro účely dávek a služeb sociálního zabezpečení (vůči správě sociálního zabezpečení má zdravotnické zařízení povinnost zdravotnickou dokumentaci zapůjčit, tj. originál[2])

-          zaměstnanci státu ve zdravotnických zařízeních, zaměstnanci zdravotnických zařízení, která jsou příspěvkovými organizacemi, při sledování a vyhodnocování kvality poskytované zdravotní péče (např. v souvislosti s akreditacemi - musí se jednat o zaměstnance, nikoli externisty, externista může pouze na základě souhlasu pacientky),

-          veřejný ochránce práv (tzv. ombudsman) v souvislosti se šetřením dle zákona o veřejném ochránci práv[3] tak, aby byla zajištěna ochrana citlivých údajů třetích osob,

-          zaměstnanci Státního ústavu pro kontrolu léčiv a jím pověřené osoby při kontrolní činnosti tohoto úřadu.

·         žádost soudu v trestním řízení nebo žádost jiného orgánu činného v trestním řízení na základě souhlasu soudce pro účely daného trestního řízení

Pokud jde o žádost soudu v trestním řízení, žádost musí být označena spisovou značkou s písmenem „T“. Pokud jde o žádost Policie ČR, měl by být k žádosti přiložen originál písemného souhlasu soudce se sdělením blíže vymezených informací ze zdravotnické dokumentace Policii ČR pro účely daného trestního řízení (mělo by být zejména uvedeno číslo jednací, pod kterým Policie ČR věc vede). Jde o souhlas soudce dle § 8 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“).

·         žádost orgánu činného v trestním řízení, kde zdravotník trestný čin byl povinen  oznámit a oznámil ho

Co se týče trestných činů, u nichž je dána v ustanovení § 367 a § 368 trestního zákoníku povinnost je  oznámit,[4] je ten, kdo trestný čin oznámil, povinen vyhovět dožádáním Policie ČR prováděným v trestním řízení, které bylo na základě oznámení zahájeno, a nemůže se  odvolávat na povinnost mlčenlivosti [§ 8 odst. 4 písm. b) trestního řádu].

  žádost Policie ČR o sdělení hladiny alkoholu zjišťované na její žádost

Zdravotnické zařízení je povinno poskytnout  příslušníkovi Policie ČR, Vojenské policie, Vězeňské služby ČR, zaměstnavateli nebo strážníku Policie ČR součinnost provedením odběru biologického materiálu  za účelem zjištění obsahu alkoholu či jiné návykové látky. Jedná se o odběr od osoby, která je podezřelá z toho, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo návykové látky, nebo že vykonává pod vlivem alkoholu nebo návykové látky činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek. Zdravotnické zařízení je povinno sdělit uvedenému orgánu výsledky vyšetření.  Tyto povinnosti jsou upraveny v ustanovení § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů.

·         žádost Policie ČR při hledání pohřešované nebo hledané osoby

Dle § 68 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“) může Policie ČR pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě žádat od zdravotnického zařízení poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotní péče této osobě. Hledanou nebo pohřešovanou osobou není každá osoba, po které se Policie ČR ptá. Hledanou osobou se rozumí osoba, u které je dán jeden ze zákonných důvodů pro omezení její osobní svobody, místo jejího pobytu není známo a Policií ČR bylo po ní vyhlášeno pátrání. Za pohřešovanou osobu se považuje osoba, o níž se lze důvodně domnívat, že je ohrožen její život nebo zdraví, místo jejího pobytu není známo a Policií ČR bylo po ní vyhlášeno pátrání.  

·         žádost útvaru Policie ČR majícím za úkol boj proti terorismu

Útvar Policie ČR, jehož úkolem je boj s terorismem (v současnosti je tímto útvarem Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) může za účelem předcházení a odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu v nezbytném rozsahu žádat od zdravotnického zařízení poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotní péče [§ 71 písm. c) zákona o Policii ČR].

·         žádost Policie ČR o pomoc při zjišťování mrtvoly neznámé totožnosti

Dle § 68 odst. 5 zákona o Policii ČR může Policie ČR za účelem zjištění totožnosti neznámé mrtvoly žádat poskytnutí údajů ze zdravotnické dokumentace.

Pokud Policie ČR nedoloží souhlas soudce dle § 8 odst. 5 trestního řádu, ani nejde o žádnou ze shora uvedených situací, a chce informace, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků, musí doložit souhlas pacientky[5].

Prolomení povinnosti mlčenlivosti zdravotníků  - i bez žádosti (oznamovací povinnosti)

·         poučení rodinných příslušníků

Jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacientky vyžadují, je zdravotnický pracovník oprávněn sdělit osobám pacientce blízkým a členům její domácnosti, kteří nejsou osobami blízkými, informace, které jsou pro ně nezbytné k zajištění péče o danou pacientku nebo pro ochranu jejich zdraví. 

Domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

·         oznámení narození dítěte, oznámení úmrtí matričnímu úřadu

Narození je povinno oznámit matričnímu úřadu zdravotnické zařízení, v němž byl porod ukončen. Nebyl-li porod ukončen ve zdravotnickém zařízení, oznámí narození lékař, který jako první poskytl při porodu nebo po porodu zdravotní péči. Oznámení je třeba učinit do 3 pracovních dnů od narození dítěte. (§ 15 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů)

Úmrtí se bezodkladně oznamuje osobám blízkým zemřelé. Úmrtí se dále oznamuje příslušnému matričnímu úřadu a v případě podezření, že bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraždou, Policii ČR. (§ 26 zákona o péči o zdraví lidu, § 1, § 3 vyhlášky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů)

·         žádost soudu v tzv. detenčním řízení

Pokud jde o situaci, kdy lze poskytovat zdravotní péči bez souhlasu pacientky a pacientka nedá do 24 hodin od přijetí k hospitalizaci informovaný souhlas s hospitalizací, je zdravotnické zařízení povinno tuto skutečnost do 24 hodin od přijetí pacientky oznámit soudu, v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází. Tato povinnost je stanovena § 23 odst. 4, resp. § 24 zákona o péči o zdraví lidu. Soud na základě tohoto oznámení zahájí tzv. detenční řízení, a pokud se obrátí na zdravotnické zařízení o informace důležité pro vedení tohoto řízení, je zařízení povinno tyto informace sdělit. Detenční řízení mají spisovou značku označenou písmenem „L“.

·         oznámení umělého přerušení těhotenství nezletilé zákonným zástupcům

Dle ustanovení § 6 zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů, ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství se souhlasem zákonného zástupce. Jestliže bylo uměle přerušeno těhotenství ženě ve věku od šestnácti let do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce.

·         povinnost oznámit trestný čin, resp. překazit trestný čin oznámením Policii ČR

Zde si dovoluji odkázat na článek na dané téma v čísle 2/2010 časopisu Gynekolog. 

·         oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí pro podezření na ohrožení vývoje dítěte

Je třeba oznámit bez zbytečného odkladu. Tuto oznamovací povinnost ukládá § 10 odst. 4, resp. § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

·         hlášení dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o řadu oznamovacích povinností v souvislosti se zjištěním, pokračováním a ukončením pracovní neschopnosti (tzv. neschopenky).

·         povinnost oznámit zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví pacienta při podezření, že ke zranění došlo jednáním právnické nebo fyzické osoby

[§ 55 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů]

·         ohlašování nežádoucích příhod dle zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů

[§ 32 a § 35 písm.f) zákona o zdravotnických prostředcích a vyhláška č. 501/2000 Sb., o nežádoucích příhodách zdravotnických prostředků, ve znění pozdějších předpisů]

·         hlášení nežádoucích příhod, podezření z výskytu závady v jakosti léčiva, podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek léčiva

[§ 23 odst. 1 písm. c), § 58, § 90 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů]

·         hlášení hromadného výskytu nemocniční nákazy, nemocniční nákazy, která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí; hlášení infekčního onemocnění

[§ 16 a § 62 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče]

Pokud je zákonem stanovena výjimka z povinnosti mlčenlivosti, resp. dána oznamovací povinnost, nelze se na povinnost mlčenlivosti odvolávat. Shora uvedený výčet není vyčerpávající. Prolomení povinnosti mlčenlivosti je stanoveno řadou dalších zvláštních zákonů. Pokud se nějaký subjekt obrátí na zdravotnické zařízení se žádostí o informace chráněné povinností mlčenlivosti, je na místě s odkazem na povinnost mlčenlivosti dle § 55 odst. 2 písm. d) zákona o péči o zdraví lidu vyzvat žádající subjekt o písemné zdůvodnění žádosti s uvedením zákonného ustanovení, které subjekt k získání daných informací opravňuje, aby zdravotnické zařízení mohlo ověřit, že jde o platné ustanovení. Opatrnost je namístě i vzhledem k sankcím, které při porušení povinnosti mlčenlivosti zdravotnickým pracovníkům hrozí. 

Časté sporné situace

Každodenně dochází k situacím, kdy dodržení povinnosti mlčenlivosti zdravotnických pracovníků naráží na krajnost, výjimečnost dané situace. Především jde o otázku, jak řešit situaci, kdy je pacientka přivezena rychlou záchrannou službou k hospitalizaci, kdy je třeba činit neodkladné úkony k záchraně života a zdraví a zdravotní stav dotyčné neumožňuje, aby se vyjádřila, kdo smí být informován o jejím zdravotním stavu, není ani schopna svým blízkým sdělit, kde je hospitalizována, osoby blízké neví, do kterého zdravotnického zařízení byla převezena a obvolávají nemocnice v okolí a telefonicky se ptají, zda je tam dotyčná v ústavní péči. Povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků nedovoluje sdělit ani skutečnost, zda dotyčná je v daném zdravotnickém zařízení hospitalizována. Navíc zejména i samotná informace o hospitalizaci na gynekologicko-porodnickém oddělení, urologickém oddělení, psychiatrickém oddělení či dermatovenerologickém oddělení sdělená neoprávněné osobě  může způsobit dotyčné pacientce/pacientovi zásah do jejích/jeho osobnostních práv a založit jeho právo na náhradu škody (může jít o telefonát kolegyň z práce či zvědavé sousedky z domu vydávajících se za osobu blízkou, následné rozšíření informace může pacientce v „lepším“ případě značně znepříjemnit každodenní život – pomluvy okolí, v horším případě přivodit i jinou škodu např. nezískání pracovní pozice, o niž stála, rozvod apod.). Z telefonického hovoru lze velice těžko ověřit, zda volající je osobou blízkou mající právo na aktuální informace o zdravotním stavu dotyčné(ho) – viz výše. Sdělování informací, byť jen zda dotyčná je v daném zdravotnickém zařízení hospitalizována a na jakém oddělení, nelze doporučit. Přesto ve shora uvedené situaci, kterou by bylo v určitém případě možné hodnotit jako situaci krajní nouze,  sdělení takových informací může být obhajitelné. Je však třeba, aby si byl zdravotnický pracovník vědom, že takové informace sděluje na vlastní riziko.

Jiným každodenním problémem je otázka probírání zdravotního stavu při vizitách na pokoji, kde je pacientka umístěna s dalšími pacientkami.  Do jisté míry by bylo možné v případě, že se pacientka sama na svůj zdravotní stav lékaře za přítomnosti ostatních pacientek ptá, usuzovat, že se sdělením informací tak, že to ostatní pacientky uslyší, souhlasí, přesto však lze doporučit informace o poskytované péči, o zdravotním stavu sdělovat např. v samostatné místnosti bez přítomnosti jiných pacientek. „V některých nemocnicích se zavedla jakási listina, kterou pacient stvrzuje, že mu informování před spolupacienty při vizitách nevadí. Stala se okamžitě předmětem kritiky mnoha právníků, kteří tvrdí, že pacient nepodepisuje takovou listinu svobodně a dobrovolně, neboť je tím slabším partnerem v nemocničním prostředí a nechce si rozhněvat sestřičky nebo lékaře tím, že odmítne podepsat to, co je mu k podpisu předkládáno. Tento argument by patrně u soudu mohl mít svou váhu…“[i]

Je zřejmé, že provozní podmínky pracovišť (pokoje pro více osob) zajištění práva na soukromí značně ztěžují. Přesto by se měli zdravotničtí pracovníci snažit co nejvíce právo na soukromí pacientek šetřit, zejména když právní předpisy za porušení povinnosti mlčenlivosti stanovují nemalé sankce. 

Související otázky

Dle § 67bb odst. 2 je zdravotnické zařízení povinno zajistit, aby osoba, která má právo nahlížet do zdravotnické dokumentace nebo právo na kopie, výpisy nebo opisy zdravotnické dokumentace, nezjistila osobní údaje třetích osob. Tyto údaje je třeba před vydáním kopií „začernit“.

Zákon o péči o zdraví lidu výslovně v § 67bb odst. 2 stanovuje, že rodné číslo pacienta lze poskytnout pouze osobám pacientovi blízkým nebo osobám, které pacient určil jako osoby, které smějí být informovány o jeho zdravotním stavu, pokud tyto osoby prokážou, že pacient jim dal souhlas k využití jeho rodného čísla dle § 13c zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů.

Ověřování totožnosti – pořizování kopií občanského průkazu či cestovního pasu je možné pouze se souhlasem dotyčné osoby (pacientky). Je třeba mít písemný souhlas pacientky s pořízením kopie (např. jejím podpisem na kopii nebo prostě podpisem pod prohlášením, že s pořízením kopie dokladu souhlasí, v obou případech s uvedením data podpisu). Kopie dokladu může být významná zejména v případě, že výkon není hrazen z veřejného zdravotního pojištění, a bude nutné úhradu za poskytnutou zdravotní péči vymáhat.

Co se týče prolomení povinnosti mlčenlivosti, důkazní břemeno, že směly být informace podány a že byly poskytnuty oprávněné osobě, leží vždy na zdravotnickém pracovníkovi. V pochybnostech lze doporučit trvat na ověření podpisu, uvedeného v žádosti, doložkou obecního úřadu či notáře.  Kopie zdravotnické dokumentace je třeba zasílat oprávněné osobě doporučeně do vlastních rukou.

Odpovědnost při porušení povinnosti mlčenlivosti může být

·         trestněprávní (trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji)

·         občanskoprávní

·         správněprávní (správním úřadem je Úřad pro ochranu osobních údajů, pokuty)

·         pracovněprávní

·         disciplinární (Česká lékařská komora)

·         smluvní (vyplývající ze smlouvy, např. se zdravotní pojišťovnou)

Není vyloučeno, že nastoupí více typů odpovědnosti za totéž jednání zároveň. Problematika odpovědnosti jde již nad rámec tématu tohoto článku.

[1] Platí zákonná domněnka, že otcem dítěte, které se narodí jeho manželce v době trvání manželství nebo do uplynutí třístého dne po zániku manželství, je manžel matky. Pokud se dítě narodí ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když tři sta dnů od skončení předešlého manželství neuplynulo - § 51 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

[2] §16 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

[3] zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů

[4] Blíže viz „Trestný čin neoznámení a trestný čin nepřekažení trestného činu“ In:Gynekolog, č. 2/2010.

[5] Dle § 61 odst. 3 zákona o Policii ČR podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím porušila zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti. Ustanovením § 8 odst. 1 trestního řádu je sice stanovena povinnost osob poskytnout Policii ČR součinnost (vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení), avšak v § 8 odst. 4 trestního řádu je výslovně uvedeno, že povinnost vyhovět dožádáním lze odmítnout s odkazem na zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti, tj. v případě zdravotníka s odkazem na § 55 odst. 3 písm. d) zákona o péči o zdraví lidu. Odmítnout nelze, pokud došlo k prolomení na základě jiného zákonného ustanovení (viz např. zmíněné §§ 68, 71 zákona o Policii ČR), souhlasem soudce dle trestního řádu nebo souhlasem pacientky.

[6] Mach, J.: Lékař a právo. Praha, Grada publishing, a.s., 2010, s. 24.