Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

KNIHA DOCHÁZKY V BLÁZINCI

Attendance book in nut-house

Zaměstnanci, kteří více rozhodují o své pracovní době a pracovních dnech jsou fyzicky a mentálně zdravější a dosahují větších výkonů. Lépe spí, mají nižší tlak. K tomuto tvrzení došla metaanalýza 10 studií věnovaná vlivu přesčasů, rigidní pracovní doby, termínovanému zadávání úkolů, volby pracoviště, spolupracovníků a dalších vlivů zaměstnání na zdravotní stav. Studii provedla B. Clare Bambra z anglické university v Durhamu na souboru 16603 respondentů. Závěry citovala Kristina Flore v článku Employees Healthier when Boss is Flexible na www.medpagetoday.com/18529

Velká flexibilita pracovní doby má ve zdravotnictví své limity. Lékaři i sestry pracují v týmech, které na sebe navzájem navazují. Přání pracovat zčásti doma je neuskutečnitelné. Vždy jsem ale v tomto ohledu byl velmi liberální a nikdy jsem nekontroloval s hodinkami v ruce, zda moji podřízení přišli na minutu včas do práce a na minutu přesně odcházejí. Moji nadřízení mně to ovšem vždy kladli za vinu a divím se, že už kvůli tomu nejsem dávno v penzi. Od určité pracovní volnosti zdravotníků by nás neměly odradit ani útoky byrokratů, ani výskyt kolegů, kteří ji zneužívají a nepracují  bez ohledu na pracovní dobu. Chodí s chorobopisem po chodbách sem a tam, mají předem přichystané úkryty a k práci je nedonutí ani zuřivý šéf, ani akreditační předpisy. Zápisy v Knize docházek mají pečlivě přesné. Kdo chce pracovat, pomáhat lidem, ten pracuje, dělá co je potřeba a byrokratické donucovací metody ho (jí) jen demotivují. Operatér nebo porodník není zedník, který praští s fankou a jde domů, musí minimálně operaci (porod, dokumentaci) dokončit, pokud mu to okolnosti dovolí. Tou okolností bývají třeba lékaři navazujících odborností, kteří flexibilně pracovat nemohou. Tak se stává, že dnešní anesteziologové neakutní pacientku neuspí, pokud není  jisté, že operaci dokončíme do konce pracovní doby.

Nejde však jen o týmy lékařů. Když jsem jako mladý lékař zůstal dlouho přes oběd na sále, zaťukal jsem po zavírací době na okénko v kuchyni a sdělil kuchařce, že mám hlad. S omluvou mně udělali míchaná vajíčka a přidali hrnek báječné nemocniční kávy. Dnes by mně nikdo ani neotevřel. Pokud by se to povedlo, alarmovali by strážní službu se psem a já bych se při vstupu do kuchyně musel vykázat průkazem hygienicko - zdravotní nepoškozenosti. Veškerý personál „stravovacího zařízení“ by pak měsíce vykládal, že gynekologové kradou pacientům menáž.

Celá dnešní úvaha musí připadat směšná lékařům malé nemocnice, kteří si flexibilně plánují svou pracovní dobu tak, že jsou v práci nepřetržitě. Varuji je, ke stáří jim to EKG spočítá. Nemůžeme-li být dostatečně flexibilní ve vyplňování pracovní doby, určitě k sobě můžeme být alespoň milí, tolerantní , se snahou vzájemně si pomáhat. Dle jiného průzkumu šťastní, optimističtí lidé mají méně infarktů a iktů než stresovaní bručouni.  Když už nemůžeme pracovat z domova, mějme se v práci jako doma.

Jindřich Tošner