Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

IDEÁLNÍ PARTNER PRO ROK 2009

Ideal partner for year 2009

Psychologické příručky radí zájemcům o manželství, vzít si kousek papíru a napsat, jaké vlastnosti by naše partnerka (partner) měli mít. Pravda, požadavky se s věkem mění, ale pilíře spokojeného partnerství jsou nesmrtelné (je-li nejkrásnější šílená, tak obstojí jen v poesii).  Moje ideální partnerka by měla být nezaměnitelně inteligentní a chytrá, musí mít pozitivní přístup ke světu, věčný úsměv, měla by vnášet do partnerství klid a pohodu, měla by být pracovitá, altruistická, dobrá a něžná matka.  No samozřejmě musí být i krásná. Ale až pak. Ona i nejspanilejší Miss World, dokáže s pořadím hodnot pěkně zamíchat, bude-li každý den skuhrat, hádat se, a spíše než o práci či rodinu se starat o to, zda si má do zadku píchnout botulotoxin nebo kolagen. Partner by měl být naší oporou, musí rozpoznat, kdy pochválit, kdy poradit. Musí nás bránit, jsme-li pomlouváni, napadeni loupežníky nebo anonymní luzou.

V této souvislosti se nabízí analogie s výběrem ideální nemocnice, kde bychom se chtěli realizovat. Kdo pracuje alespoň chvilku, ví, jak dokáže být medicína vrtošivá. Strávíme s ní většinu času. Víc, než s hledanou partnerkou. Přináší nám velké radosti, ale i nekonečné strasti. Zestárneme po jejím boku, než řekneme švec. Naše pracoviště jsou většinou krásné renovované stavby, (mají úžasné tělo, kvalitně vybavené přístroji). Jen naši nadřízení (duše) se o klid svých partnerů starají pramálo. Chybí moudří vizionáři. O klidu nemůže být řeč. Úsměvy se mění v úsměšky. Lásku prokazují zaměstnavatelé především k penězům (svým). Pohoda je neznámý termín, zato trest vystrkuje růžky z každého nařízení.

Lépe jsou na tom privátní gynekologové, zaměstnávají se sami. Nabízí se ovšem analogie života bez partnera, což také nebývá ideální. Tak se stane, že si stěžujeme, trápíme se v nemocnici, v ambulancích i doma.  Výraz štvance na tvářích zdravotníků všech kategorií je charakteristický. Dají se podle něj poznat na ulici i bez jmenovek.

Koncem října jsem se zúčastnil mezinárodního kongresu v Thajsku. Překvapilo mne jak je většina Thajců usměvavých, klidných, altruistických. Dozvěděl jsem se, že jejich oblíbená mantra zní: „mai pen rai“ – nedělej si starosti. Přihodí-li se jim něco nemilého, berou to jako osudovou nutnost. Říkají: „tak takhle je to tedy“ a pokračují na své cestě, kterou pokládají za správnou. Nepropadají panice, je-li jim ubližováno. Mají oporu v buddhismu, v náboženství, které stojí za prostudování. Přijetí některých jeho principů by nám mohlo pomoci při hledání rovnováhy, smyslu života, výběru partnerů i zaměstnání. Ať se nám to v roce 2009 podaří.

Jindřich Tošner