Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

DYNAMIKA  STŘEDNÍ DÉLKY ŽIVOTA MUŽŮ A ŽEN ČESKÝCH ZEMÍ VE SPOLEČENSKO-EKONOMICKÝCH SOUVISLOSTECH.

The dynamics life expectancy the Czech population in the social-economic context

L. Strnad

Úvod.

Ukazatel střední délky života  je jedním z významných indikátorů populačního zdraví a celkové sociálně ekonomické  vyspělosti dané země. Je ovlivněn celou řadou faktorů, mezi nimiž hlavní úlohu mají kromě genetického potenciálu dané populace, takoví činitelé jakými jsou stupeň ekonomického rozvoje země a životní úroveň obyvatelstva, životní styl lidí, výživové faktory, dostupnost a celková úroveň zdravotní péče, životní prostředí, vzdělanostní faktory včetně zdravotního uvědomění obyvatel. Všechny tyto faktory působí ve vzájemných interakcích  a střední délka života (dále jen SDŽ) je výsledkem jejich synergického působení..

SDŽ je jedním z ukazatelů  úmrtnostních tabulek udávající průměrný počet let, které ještě zbývají do konce života x – leté osobě. Ukazatel se udává nejčastěji pro nově narozené, ale úmrtnostní tabulky jsou sestavovány pro jednotlivé roky života (podrobné) nebo pro pětileté věkové skupiny (zkrácené). Tento ukazatel nelze ztotožňovat s průměrným věkem žijící populace ani s průměrným věkem zemřelých.

Úmrtnostní tabulky  jsou v podstatě přehledem speciálních modelových ukazatelů, tzv. biometrických veličin, které jsou odvozeny z modelu stacionární populace a modelově charakterizují skutečný řád vymírání sledované populace, pozorovaný v určitém období. Základem jejich konstrukce jsou skutečně pozorované specifické úmrtnosti, které vyjadřují pravděpodobnost toho, že osoba určitého věku v daném roce zemře. Úmrtnostní tabulky tedy představují hypotetickou modelovou populaci, ve které se nemění roční počet živě narozených ani specifické úmrtnosti.

Současné úmrtnostní tabulky jsou konstruovány na základě těchto předpokladů:

1.Úroveň a struktura úmrtnosti je v čase konstantní (specifické úmrtnosti jsou funkcí věku a nikoli času).

2.Roční počet  narozených se nemění a neexistuje sezónnost porodnosti.

3.Modelová populace je populací uzavřenou, není ovlivňována migrací.

Konstrukce úmrtnostních tabulek je podrobně popsána v učebnicích demografie nebo demografické statistiky, viz. např. Roubíček  ( 1  ).

Dodejme jen, že ukazatel SDŽ se v úmrtnostních tabulkách symbolem ex  a v anglickém jazyce jsou úmrtnostní tabulky označovány termínem life tables, střední délka života termínem life expentancy. V mnoha srovnávacích studiích je srovnávána pouze SDŽ při narození (e0), z hlediska výsledků lékařských věd je důležité hodnotit SDŽ i v populačních skupinách vyššího věku. Nejrůznější kvantitativní analýzy provedené v posledních dvaceti letech vypovídají o tom, že zdravotní péče ovlivňuje SDŽ z 10 až 22% (  4   ).

Cíl práce.

Cílem tohoto sdělení je:

·        Charakterizovat dynamiku SDŽ na území českých zemí od počátku tohoto století a analyzovat potenciál pro další růst SDŽ.

·        Charakterizovat hlavní společensko-ekonomické vlivy, které měly kladný či záporný vliv na prodlužování SDŽ české populace.

·        Analyzovat rozdíly v SDŽ mezi souborem evropských zemí a ČR

·        Analyzovat regionální rozdíly v SDŽ populací mužů a žen ČR

Informační zdroje.

Pro analýzu bylo využito především dat Statistického úřadu České republiky, Ústavu  zdravotnických informací a statistiky ČR, datové báze WHO, databáze OECD – Health Data.

Výsledky a jejich rozbor.

První úmrtností tabulky byly pro české země sestaveny pro období let 1869-1880 (  3  ). SDŽ byla vypočítána  33,1 let pro muže a 36,9 let pro ženy. V období let 1899-1902 v českých zemích pro muže 38,89 let a pro ženy 41,7 let. Na Slovensku byly tyto ukazatele přibližně o dva roky kratší.

Vývoj SDŽ v českých zemích od období vzniku Československé republiky až do roku 2005 je uveden v tabulce 1.

Tabulka 1.

Dynamika střední délky života mužů a žen českých zemí v období let 1920-2005

Pramen: Státní úřad statistický 2007, upraveno a některé výpočty provedeny autorem.

Vidíme, že za prvních deset let faktické existence Československa stoupla SDŽ při narození v českých zemích u mužů  o 7,17 roku (v průměru za rok o 0,717 roku, to je o 262 dnů za rok), SDŽ žen dokonce o 8,44 roku, to je v průměru o 308 dnů za rok. K prodloužení SDŽ došlo i v ostatních věkových skupinách, i když je samozřejmé, že prodloužení bylo nižší. Na úroveň SDŽ působí zejména  míry úmrtnosti obyvatel ve věkových skupinách kojeneckého a dětského věku. Vznikem ČSR zejména v počátečním období došlo k zlepšení sociálních podmínek včetně zlepšení lékařské péče. To se projevilo snížením kojenecké úmrtnosti, i když je nutno dodat, že ve srovnání s dnešním stavem existují propastné rozdíly. Kojenecká úmrtnost se v českých zemích pohybovala v letech 1920-1930 kolem 100 promile a ještě v r.1950 činila 62,1 promile, zatímco dnes kolísá kolem hodnoty 4,5 promile. Vysoké hodnoty této míry byly způsobeny především  úmrtnosti na nemoci infekční a také sociálními a hygienickými podmínkami, do kterých se děti rodily. V dalším historickém období existence ČSR došlo rovněž k prodloužení  SDŽ , ale tempo růst tohoto indikátoru bylo významně nižší a to přesto, že v tomto období docházelo k zlepšení zdravotní péče. Z údajů tabulky je vidět, že v posledních dvou věkových obdobích byl dokonce zaznamenán pokles SDŽ, jak u populace mužů, tak žen. Nepříznivě se v tomto období na tempo růstu SDŽ projevila světová ekonomická recese, která velmi nepříznivě postihla  velkou část populace ČSR a ovlivnila sociální postavení statisíců rodin i dostupnost lékařské péče.

Katastrofické důsledky pro zdravotní stav obyvatel českých zemí bylo období fašistické okupace. Uzavřením vysokých škol včetně lékařských fakult byla přerušena výchova nových lékařů, tisíce mladých lidí bylo nasazeno na otrocké práce ve prospěch nacistického Německa, tisíce lidí bylo perzekvováno nebo skončily v koncentračních táborech. Nedostatek potravin a léčiv s ostatními negativními vlivy vedl k tomu, že SDŽ mužů poklesla v meziobdobí let 1937-1945  o 5,74 let, SDŽ žen o 1,61 toku v populační skupině nově narozených. Pokles SDŽ  byl však  zaznamenán ve všech populačních skupinách.

 Závažným problémem v poválečném období byla hrozivá dětská úmrtnost, zejména úmrtnost na záškrt, tuberkulózu, břišní tyf a jiné infekční choroby. Ve zbědovaném stavu byly desetitisíce vězňů vracejících se z nacistických koncentračních táborů. Úmrtnost na tbc dosahovala v roce 1946 hodnot 127,4 na 100 tisíc obyvatel, z toho 46,6 u dětí do 15 let. Kojenecká úmrtnost se v roce 1945 pohybovala  na úrovni 130-140 na 1000 živě narozených.

Jestliže si uvědomíme, že v této poválečné době neexistoval ucelený systém zdravotní péče, že byla narušena před válkou existující i když nedokonalá struktura zdravotní péče, že byl citelný nedostatek zdravotnických pracovníků, je logické, že  všechny tyto faktory negativně ovlivnily stav populačního zdraví.

V poválečném období  se musel stát vypořádat s rychlým odstraněním následků války na zdraví obyvatel. Počty lékařů byly postupně zvyšovány tím, že byly otevřeny nové lékařské fakulty, ale i tak byl ještě v roce 1949 počet lékařů v našem státě menší (11 221) než v roce 1937 (11 851). V souladu s tehdejšími společenskými procesy  byly přijaty některé změny v systému nemocenského pojištění a došlo rovněž k znárodnění části zdravotnického průmyslu.

K daleko větším změnám došlo pro roce 1948. Došlo k zestátnění léčebných ústavů a nemocnic, znárodněny lázně a bylo sjednoceno nemocenské a zdravotní pojištění. Završením těchto změn došlo k vytvoření jednotné organizační soustavy celého zdravotnictví od 1.10.1952 a to včetně vybudování hygienickoepidemiologické služby. Zdravotnická zařízení ve správních regionálních celcích byla začleněna do okresních a krajských Ústavů národního zdraví. Ať hodnotíme tyto revoluční změny z dnešního hlediska jakkoli, je zřejmé, že se projevila velmi pozitivně na stavu populačního zdraví..

Celková úmrtnost, jež v roce 1946 dosahovala hodnoty 14,1 na 1000 obyvatel, poklesla do r.1961 na hodnotu 9,2. Kojenecká úmrtnost ve stejném období poklesla ze 108,8 na 1000 živě narozených na hodnotu 22,7. Prudce poklesla úmrtnost na infekční choroby. Významný byl pokles nemocnosti a úmrtnosti na tuberkulózu.. V roce 1961 došlo díky vakcinaci k eradikaci poliomyelitidy . To všechno vedlo k výraznému prodloužení SDŽ u mužů i žen a v hodnotách tohoto ukazatele jsme náleželi mezi přední země světa. V období let 1945-1960 se zvýšila SDŽ nově narozených mužů v českých zemích o 19,69 roku, to je v průměru ročně více než o 1,3 roku, u populace žen o 0,96 roku. Vysoké přírůstky SDŽ byly v této době zaznamenány ve všech věkových skupinách mladších 50 let. Takový růst nebyl v dalších obdobích zaznamenán. Je tragédií, že právě do tohoto období náleží padesátá léta, která poznamenala krutě osudy mnoha lidí.

Období let 1960-1970 bylo poznamenáno nepříznivým vývojem zdravotního stavu obyvatel, rostoucí prevalencí chorob oběhového systému, zhoubných nádorů, úrazů. Zatímco v ostatních evropských zemích docházelo k růstu SDŽ, v ČR  se tento indikátor zhoršil a to ve všech věkových skupinách. Zhoršení se zvláště projevilo v populaci mužů, kde SDŽ v roce 1970 poklesla proti roku 1960 o 1,79 roku, pokles  v populaci žen činil 0,38 roku. Příčiny zhoršení zdravotního stavu souvisely jednak s faktory sociálně ekonomickými, ale také s problémy, ve kterých se nacházelo zdravotnictví. Mezi sociálně ekonomické faktory náleží především intenzifikace práce ve většině výrobních odvětví, zaměření na budování těžkého průmyslu s následným poškozováním životního prostředí, poruchy v zásobování  kvalitními potravinami.

Zdravotnictví  a péče o zdraví přestala být v tomto období prioritním zájmem politických orgánů i exekutivy. Nevěnovala se dostatečná pozornost budování vhodné infrastruktury pro zdravotnická zařízení, mnohá zdravotnická zařízení se dostala do havarijního stavu. Zdravotničtí pracovníci byli velmi špatně placeni, jejich náročná práce nebyla dostatečně společensky oceněna a tak mnozí z nich ztráceli motivaci pro zkvalitňování své práce. Byl nedostatek kvalitních léčiv, nové léčebné metody  vyžadující náročné technické zázemí mohly být uplatňovány jen v několika vrcholných zařízeních a nebyly obecně dostupné v terénní praxi. K zhoršení ukazatelů populačního zdraví také nemálo přispělo nedostatečné zdravotní uvědomění obyvatelstva, především růst počtu kuřáků, velký podíl obézních lidí, nedostatečná prevence hypertenze, cukrovky, úrazovosti. To jsou jen některé z hlavních příčin zhoršení zdravotního stavu obyvatel v tomto období.

Na naléhavé výzvy odborné veřejnosti se v dalším období  začal stav věcí měnit k lepšímu, i když jen velmi pomalu. Začaly být realizovány různé zdravotnické programy (kardiovaskulární, onkologický, aj.) a v rámci těchto programů se dostalo od státu i finanční podpory různých preventivních akcí. Pozornost byla také zaměřena na zdravotní výchovu obyvatelstva. Určité kroky byly podniknuty  i v oblasti zlepšování životního prostředí. Tyto akce vedly k tomu, že byl zastaven pokles SDŽ a bylo dosaženo mírného růstu  hodnoty tohoto indikátoru, jak u populace mužů tak žen a ve všech věkových skupinách. Tento trend pokračoval jak v letech osmdesátých, tak devadesátých. Růst SDŽ byl však v tomto období nižší v porovnání se srovnatelnými zeměmi západní Evropy.

Nové impulsy  pro zlepšování zdravotního stavu a prodloužení SDŽ přinesly společenské změny po roku 1990. Významnou změnou bylo to, že se zvýšil podíl prostředků, které plynou do zdravotnictví z veřejných zdrojů. Jestliže  před rokem 1990  činil podíl prostředků na zdravotní péči kolem 5%, v roce 1995 to bylo již 6,68 %  a v roce 2005 7,1%. Výdaje na zdravotní péči v přepočtu na 1 obyvatele činily v roce 1995  9 032 Kč, v roce 2005 již 18 060 Kč. Přísun nových zdrojů do zdravotnických zařízení vedl k rozvoji nových medicínských technologií, k otevření trhu s moderními léky. To vše se změnou společenského klimatu a s rostoucí životní úrovní obyvatelstva vedlo k poměrně rychlému růstu SDŽ  v populaci mužů i žen . V období let 1990-2000 se zvýšila SDŽ mužů při narození o 4,07 roku a za dalších 5 let do roku 2005 o dalších 1,23 roku. Tempo růstu SDŽ žen bylo sice nižší, ale rovněž významné.

Dá se očekávat, že i nadále se SDŽ v ČR bude zvyšovat, i když patrně nižšími tempy růstu než v předcházejícím období.. V porovnání s průmyslově vyspělými zeměmi západní Evropy SDŽ  ČR  je nižší, rozdíl je markantní především u mužské populace. Ve srovnání se zeměmi bývalého sovětského bloku však v tomto ukazateli dosahujeme významně lepších výsledků. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v SDŽ jsou zřejmé z údajů tabulky 2.

Pramen: Státní úřad statistický 2007, upraveno, některé výpočty provedeny autorem.

Nebudeme-li přihlížet k pohlaví a vezmeme v úvahu  SDŽ při narození celé populace, zjistíme, že v evropském regionu jsou na prvních místech v hodnotě SDŽ tyto země: Island (81,5), Švédsko (80,6), Švýcarsko (80,6), Norsko ( 80,0, Španělsko (80,5). Na posledním místě žebříčku jsou Rusko (65,6), Ukrajina (67,9), Turecko (68,6) Bulharsko (69,6), Lotyšsko (71,2).

První čtyři země s nejvyšší SDŽ náleží  rovněž k zemím s nejvyšší životní úrovní a s vysokými hodnotami vytvářeného společenského produktu. Tyto země vydávají na zdravotnictví více než 8 % hrubého domácího produktu. Zdravotnický systém je zde podobně jako v ostatních průmyslově vyspělých zemích Evropy stabilizovaný a podléhá čas od času jen mírným korekcím. V zemích, které mají nízkou SDŽ je ještě dnes zdravotnický systém do velké míry rozvrácený,  jeho účinnost snižuje i nízká motivace zdravotnických pracovníků (s výjimkou Turecka), na úroveň SDŽ zde působí negativně nepříznivé sociálně ekonomické postavení a rizika vyplývající z životního stylu (tabakismus, alkoholismus v Rusku).

Pokud jde o rozdíly v SDŽ mezi pohlavími, pro svět jako celek platí v současné době, že SDŽ žen je o 6% vyšší v porovnání s hodnotou SDŽ u mužů. V průmyslově vyspělých zemích světa sdružených v OECD se udává průměrný rozdíl 6 let, v ČR e to 6,6 let, na Slovensku téměř 8 let. (   ) Rozdíly v SDŽ mezi oběma pohlavími jsou částečně vysvětlitelné postojem k vlastnímu zdraví, rozdíly v chování, životním stylem a faktory práce. Předpokládá se také, že ženy  jsou odolnější ve vztahu k nepříznivým faktorům životního prostředí.

Potenciál pro prodlužování SDŽ české populace spočívá ve snižování úmrtnosti na choroby, které nejvýrazněji snižují SDŽ obyvatel českých  zemí.. Tak např. v porovnání se sousedním Rakouskem je v ČR vyšší standardizovaná úmrtnost na zhoubné nádory o  40%, na nemoci oběhového systému o 78%, na úrazy a otravy o 35%. Nepříznivě vyznívá srovnání i pro ženy.

Standardizovaná úmrtnost  žen ČR na zhoubné nádory byla v roce 2004 vyšší o 26% v porovnání s Rakouskem, u nemocí oběhového systému to bylo o 70%, u úrazů a otrav činil rozdíl 54,5%.

Zajímavá je odpověď na otázku týkající se regionálních rozdílů ve SDŽ  obyvatel České republiky. Odpověď na tuto otázku dávají údaje uvedené v tabulce 3, které vycházejí z průměru let 2004-2005,  údaj za ČR se vztahuje k roku 2005.

Tabulka 3.

Střední délka života v regionech ČR

Pramen: Kraje v roce 2005; sociální ukazatele. Český statistický úřad 2007

(upraveno autorem).

Z tabulky je zřejmé, že nejvyšší SDŽ mužů i žen byla zjištěna v Praze jejíž obyvatelstvo má také nejvyšší životní úroveň. Míra nezaměstnanosti v roce 2005 zde činila pouze 4,0%, zatímco národní průměr byl 9,8%. Čistého příjem na jednoho člena domácnosti ve výši 20 001 Kč a více v Praze dosáhlo 11,2% domácností, národní průměr  v tomto ukazateli činil jen 3,6%. Absolutní rozdíl mezi regiony s nejvyšší a nejnižší SDŽ (Hl.m.Praha – Ústecký kraj) byl v populaci mužů  4 roky, v populaci žen 2,74 roku.Tato variační šíře na území tak malé země jakou je ČR ukazuje nejen na zátěže životního prostředí některých oblastí v minulosti, ale také na složitou sociálně ekonomickou situaci těchto regionů .

Závěr

Dá se očekávat, že i v dalším období se bude SDŽ populace ČR prodlužovat i když tempo jejího růstu se bude patrně snižovat. Hlavní potenciál tohoto růstu možno spatřovat ve zlepšování životní úrovně obyvatelstva,  ale také v posilování obyvatel ke zdravému životnímu stylu. Velký počet kuřáků v mladém věku, neklesající počet žen-kuřaček, velký podíl obézních lidí v české populaci, alkoholismus a narkomanie u nezanedbatelného počtu mladých lidí jsou bariérami, které působí proti zvyšování délky lidského života. Velmi negativní důsledky na úroveň tohoto ukazatele má také pracovní i mimopracovní úrazovost, která postihuje především mladší skupiny obyvatel.

V našem zdravotnickém systému jsou v současné době k disposici všechny moderní medicínské technologie, dalšímu rozvoji těchto technologií brání jen finanční bariéry, ale nutno počítat s tím, že určitá omezení budou existovat vždy a existují i v nejbohatších zemích včetně USA. Pro další zvyšování výkonnosti našeho zdravotnického systému je nezbytné, aby byla dokončena transformace našeho zdravotnického systému a vyřešena nestabilita financování zdravotnických zařízení a stanovena jasná pravidla financování zdravotní péče. Důležité je, aby se při architektuře konečné podoby našeho zdravotnictví nevycházelo z vágních ideologických schémat, ale aby toto řešení vycházelo „z tvrdých“ validních dat, studia zdravotních potřeb obyvatel a  aby byly vzaty v úvahu  relevantní názory všech významných účastníků zdravotní péče, to je odborné veřejnosti, poskytovatelů péče, plátců i občanů.

Literatura:

1.Roubíček,V.: Úvod do demografie. Codex Bohemia 1997.

2.Demografická ročenka. Český úřad statistický 2007.

3.Holčík,J.: Střední délka života (in Vademecum sociálního lékařství (ed.Muller,Č., Strnad,L.). Avicenum 1989.

4.OECD (2005), Health at a Glance – OECD Indicators 2005,OECD, Paris

5.Kraje v roce 2005, sociální ukazatele.Český statistický úřad 2007.

6.Health care and health services in the Czech Republic 2005 (2006). ÚZIS Praha.

Doc.ing.Ladislav Strnad, CSc,  Štefánikova 308 500 11 Hradec Králové.