Časopis ženských lékařů G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz
JAK SE SPRÁVNĚ
CITUJE LITERATURA
How
to use literature references correctly
J.Tošner
Por. gyn.
klinika LF UK a FN Hradec Králové,
přednosta Doc. MUDr.Jindřich Tošner, CSc
Kdo se chystá
publikovat, měl by si pečlivě prostudovat Pokyny pro autory v časopise,
který si k vydání svého článku vybral. Respektování těchto pokynů
uspíší vydání článku a ušetří
čas a zklamání sobě i redaktorovi. Součástí těchto pokynů je vždy i návod
jak správně citovat použitou literaturu.
Po 16 letech redigování Gynekologa vím, že Pokyny pro autory čte málo
kdo. Kolegové. kteří publikují ojediněle je pravděpodobně nečtou
vůbec. V případě citací se
občas setkávám i s groteskními situacemi. Pamatuji na autora, který na
upozornění, že citace jsou velmi nepřesné odpověděl: „Přece neuvedu své
zdroje, aby je mohl nějaký plagiátor použít“. Nevěřil jsem svému
sluchu, ani jeho úžasu, že chci vydat v plen jeho know
how.
Hlavní chybou
bývá, že autoři uvádí každou citaci v jiném formátu. V citacích
občas chybívá interpunkce, jednou bývají uvedená celá
křestní jména, jindy zkratky, někdy jsou před jménem, jindy za ním.
Někdy chybějí jména autorů, jindy stránky nebo název časopisu. Zkrátka
velmi často kolegové a kolegyně nevěnují písemnictví žádnou pozornost.
Perfekcionistou je třeba být nejen u operačního stolu, ale také při přípravě
publikace. Bohužel to bývá tak: neschopnost být přesný při psaní článků
bývá provázena i nepřesností ve vztahu k pacientkám. V tomto
povzdechu nemluvím o špatném řazení jmen čínských autorů, která bývají
od příjmení špatně odlišitelná, ale
o malé pozornosti, které autoři písemnictví
věnují.
Na chyby v literatuře
by měl ještě před odesláním do nakladatelství upozornit
primář oddělení nebo přednosta, který dává článku imprimatur.
Tato instituce je významná nejen z hlediska písemnictví. Poskytnutím
imprimatur nadřízený potvrzuje, že experimenty popsané v práci se
uskutečnily a údaje jsou pravdivé. Že má práce všechny náležitosti
potvrzuje primář nebo přednosta samozřejmě také.
Chybné je, když
se autor domnívá, že musí citovat způsobem použitým originálním časopisem.
Pokud by tomu tak bylo, použil by pravděpodobně způsobů citování hned několik.
Musím se přiznat,
že někdy nechávám citace bez jednotných úprav v případě, že se mně
zdají srozumitelné, protože nakladatelství nemá dostatek financí na
korektora a nakladatelského redaktora, který by literaturu opravoval. Velké
časopisy jednoduše článek nepřijmou a pošlou ho autorovi zpátky k opravě.
Zajímavá práce
přinášející nové poznatky je samozřejmě čtena a citována častěji.
Nemusí tomu tak být vždy. Záleží na tom v jakém jazyce je prezentována
a v jakém časopise byla publikována.
Nemusíme být
smutní, že české články nikdo nečte. Při „vědeckém“
soupeření to můžeme brát jako výhodu. My víme
co publikují Američané a oni ani netuší, v které části
Jugoslávie Čechy jsou. Situace se ale v době internetu dramaticky mění.
Internetové vyhledávače tak stále častěji vyhledávají i práce v
Gynekologovi. Nejen podle domovské stránky www.gyne.cz
ale podle klíčových slov článků, které jsou na internetu uvedeny in extensó. V této souvislosti doporučuji věnovat pozornost
nejen písemnictví, ale také anglickému abstraktu, který může citovanost
zvýšit. To v případě, že v abstraktu autor uvede konkrétní výsledky
nejen skutečnost, že něco zkoumal nebo něco zkoumat zamýšlel.
Citovat a být
citován patří k malému počtu radostí vědce. Je to způsob zvýšení
prestiže i podmínka k dosažení pedagogického nebo vědeckého titulu.
Pomocí citací můžete získat nové poznatky i kontakty.
Počet citací
ovšem nemusí měřit kvalitu práce. Občas je často citován autor jen
proto, že jeho práce byla naprosto chybná. Někdo může mít jednu citaci,
která odhalí nové odvětví vědy, jiný jich může mít
Také všichni
postgraduální studenti se s problémem
citování dříve nebo později setkají. Oponenti
mají připomínky ke způsobu citování literatury nejčastěji. Občas se jim
nelíbí, že doktorand necituje jejich práce na dané téma, ale to je jiný
problém. Způsobu citování většina oponentů rozumí, vlastní práci málokdo.
Podíváte-li
se do 5 renomovaných zahraničních časopisů
najdete pravděpodobně 5 různých způsobů citace. Který způsob je
správný? Všechny a žádný. Základní pravidlo zní:
způsob všech literárních odkazů
musí být stejný a odpovídat pokynům pro autory konkrétního časopisu. Citace
literatury slouží k tomu, aby čtenář mohl snadno vyhledat relevantní
články, porovnat závěry různých
studií, rozšířit si vědomosti o tématu práce, zkontrolovat, zda
autor správně pochopil co bylo napsáno.
Někdy jsme na
rozpacích, zda v citaci uvádět všechny autory, nebo jen prvního z nich.
Obvyklá redaktorská praxe doporučuje uvádět jména prvních třech autorů.
Počet autorů větší než 5 bývá u velkých mezinárodních studií, na
kterých se podílejí desítky universit nebo laboratoří. Jejich vyjmenování
by mohlo zabrat třetinu stránky. Sám se bráním uvádění většího počtu
autorů než 5. U nás je bohužel hodně rozšířený zlozvyk připisování
autorů, kteří na práci nespolupracovali. Je to v nesouladu s požadavkem,
že u práce by měla být uvedena jména všech, kteří se vědecké práci v různé
formě účastnili.
Časopisy v Podmínkách
pro autory omezují počet citací.
Jinak u původních článků, jinak u článků souhrnných. Čtenáři lékařských
časopisů, kteří se nevěnují základnímu výzkumu většinou nevítají
situaci, kde po 2 stranách textu následují 3 strany citací. Na druhé straně
není v odborném časopise vhodné použít termín: literatura
u autora. Může to také znamenat, že žádná literatura
není a autor si nedal práci ani s tím, aby uvedl odkud své dílo opsal.
Jiný počet
citací si můžete dovolit u disertační práce, jiný u souhrnného článku,
jiný u původní publikace.
Jak staré mají
citace být? Záleží samozřejmě na tématu článku. Pokud budete zpracovávat
téma: „Gynekologické obtíže Boženy
Němcové“, tak se citování z minulých století nevyhnete. Obecně
platí, že by u prací popisujících
nové poznatky neměla být většina citací starší 5 let.
V citacích
je třeba správně uvádět zkratky zahraničních časopisů a nevymýšlet
nové, které jsou srozumitelné jen autorovi. Z anglických názvů se nejčastěji
používají: Obstet Gynecol, JAMA,
BJOG, N Eng J Med, Int J Cancer, Gynecol Oncol, N Y Acad SCi, Acta Obstet
Gynecol Scand, Am J Obstet Gynecol.
V textu se
odkazy na literaturu označují obvykle 2 způsoby. První
nazvaný (jméno-rok) druhý: (číslo).
V prvním se v textu objeví odkaz ve formě: (Novák
2006) nebo (Novák et al. 2006). V diskusi
je možné také napsat: Novák (2006)
napsal....Druhý způsob šetří místo prostým uvedením čísla citace v závorce
(1). Upozorňuji na to, že je-li číslo na konci věty, píše se tečka až
po závorce.
Občas
bývají citace označovány ve formě horního indexu1. Je to
způsob zbytečně komplikovaný, který zpomaluje psaní i opravy.
Praxe řazení
citací je v různých časopisech rozdílná. Časopis lékařů českých
doporučuje řazení podle pořadí užitého v textu. Druhým způsobem je řazení
podle příjmení s číselným odkazem v textu. Číslo není nutné
uvádět po každé větě, ale na konci odstavce, který o citaci pojednává.
Novinkou
posledních let jsou citace získané na internetu. Platí zde zásada: čím
více informací o zdroji uvedete, tím lépe. Měli bychom uvést jméno
autora, název článku, zda jde o původní sdělení nebo abstrakt a hlavně
internetovou adresu, na které jsme článek nalezli a datum, kdy jsme ho četli.
Článek může vydavatel po určité době stáhnout. Internetovou adresu je
vhodné psát ve formě snadno spustitelné v případě prezentace článku
na internetu. Příklady citací:
·
Klein DF. 1997. Control
groups in psychotherapy evaluations. Treatment 1(2). <http://journals.apa.org/treatment/voll/97_al.html>.
Zpřístupněno (Accessed) 1998 March 7.
·
Dukas R. 2001. Effects of
perceived danger on flower choice by bees. Abstract. <http://www.sfu.ca/biology/dukas/abstracts.html>.
Accessed 2001 July 18.
Při citování
anglických článků bychom měli používat velká písmena na začátku slov
byla-li použita. Články psané azbukou lze přepsat latinkou, snad je to možné
i z čínštiny. Nevím jestli to některý z českých gynekologů
dokáže.
Americké časopisy,
které používám pro excerpta v Gynekologovi nejčastěji ( Obstetrics
Gynecology, Am J Obstetrical Gynecological Survey, International Journal of
Gynecoiology and Obstetrics) používají následující způsob citace:
·
Barnhart KT., M. D. Sammel,
CR. Gracia, J. Chittams, AC. Hummel, A.: Risk factors for Ectopic Pregnancy in
Women With Symptomatic. Fertil Steril 2006;
86:36-43
Můžeme se
setkat ještě s dalším způsobem, který po čísle volumu uvádí v závorce
číslo časopisu a rok vydání uvádí za jménem autora:
·
Bigg, JT. 1983. Chaos theory.
Scientific American 75(3): 24-33.
Někdy
před číslem stránek najdeme písmeno p. nebo pp. U českých citací by to mělo
být písmenko „s“. Obvykle postačí uvedení čísla první a poslední
stránky článku bez prefixu. Je možné použít způsoby oba, ale ve všech
citacích stejně.
Při
psaní vědecké práce bychom měli citovat všechny písemné prameny, které
ovlivnili naši vědeckou práci, všechny výsledky a myšlenky, s kterými
diskutujeme, práce, které zpracovávají podobné téma jako autor. Není
vhodné citovat práce, které jsme nepoužili resp., které nemají odkaz v textu.
Vyhýbat
bychom se měli citacím obdobným anglickému personal
communication, unpublished data, Odkaz na osobní sdělení nebo práci
v tisku použijeme jen v případě,
že je o informaci mimořádné důležitosti.
Knihy
se citují podobně jako časopisy, navíc se uvádí i jméno editora, kolikáté
vydání, nakladatelství a kde bylo vydáno a počet stran. Příklad:
·
Gilman AG, Rall TW, Nies AS,
editors. 1990. Global Warming. New York: Pergamon. 1811 p.
·
Ward PD. 1982. The
development of bacterial vaccines for fish.
In: Roberts J, editor. Microbial diseases of fish. New York: Academic
Press. p. 47-58.
V Pokynech
pro autory Časopisu lékařů českých se uvádí:
Písemnictví
smí obsahovat jen skutečné prameny, tj. publikace, na něž se autor v textu
odvolává. Nesmějí se uvádět práce jen z důvodů formálních. Citace
jsou sestaveny v pořadí, v jakém se vyskytují v textu. V textu citace
vyznačte číslem v závorce, např. (1).
Vyhýbejte se
odkazům na abstrakta; tzv. "nepublikovaná pozorování" a
"osobní informace". Správnost odkazu (citace) by měla být ověřena.
Při citacích upřednostňujte domácí autory a publikace před zahraničními.
Příklady
citací monografické publikace (1), příspěvku v monografické publikaci
(2), ve sborníku (3), článku v časopisu (4):
1.
Medková, Z., Kalousek, J., Jarčuška, P.: Chlamydiové
infekce. Praha, Triton, 2001, 111 s.
2.
Trunečka, P., Ryska, M., Bělina, F.: Transplantace jater
u dětí. In: Pozler, O. et al.: Trendy soudobé pediatrie, sv.l, Praha, Galén,
1999, s. 24-26.
3.
Dunovský, J.: Úmluva o právech dítěte a práva dětí
v České republice. In: Sborník z 1. mezinárodní konference o dětských právech,
České Budějovice, Zdravotně sociální fakulta JU, 2003, s. 5-15.
4.
Saudek, F., Bouček, P., Adamec, M.: Transplantace
pankreatu: komu a kdy? Čas. Lék. Čes., 2001, 140, s. 195-199.
Česká gynekologie v Pokynech
pro autory uvádí: ...Počet citací není omezen, ale doporučuje se uvádět pouze
literaturu, z níž autor čerpal informace či podněty, a nebo s níž srovnává
vlastní výsledky (předpokládá se nejvýše 30 – 40 citací ne starších
pěti let).
Odkazy
na literaturu v textu se uvádí čísly v hranatých závorkách. Citované
informační prameny jsou sestaveny v abecedním pořadí podle příjmení
hlavního autora (30 řádků na jedné straně, nikoli kompres), čísla citací
musí souhlasit s čísly uvedenými v textu. Formální úprava se řídí ČSN
ISO 690. Pokud je více autorů než čtyři, uvádějí se pouze první tři jména
a zkratka „et al.“.
Novák,
J., Novák, J., Novák, J. et al. Operační řešení... . Čes. Gynek., 2002,
roč. 67, č. 1, s. 29-32.
Novák,
J., Novák, J., Novák, J. et al. Operační řešení... . 3. vyd. Praha :
Avicenum, 1997, s. 243.
Za
poslední citací se uvede event. číslo grantu a přesná kontaktní adresa
hlavního autora.
Česká
státní norma ISO 690 respektující závěry Mezinárodní organizace pro
normalizaci je bohužel zcela nepřehledný dokument, který volá po doplnění
nebo alespoň vysvětlivkách. Je plná definic a vymezování pojmů, ale jak
správně citovat literaturu v časopisech popisuje jen letmo. Navíc formát,
který doporučuje nebývá používán nejčastěji:
·
Weaver, Wiliam. The
collectors: command performances. Photography by Roibert Emmet Bright.
Architectural Digest, December 1985, vol. 42, no 12, p.126 - 133
·
Winter Jaroslav. Z trosek
likvidace signál celé Evropě. Českomoravský profit, 1995, roč.6, č.28,
s.10-11
Norma
připouští zkrácení většího počtu jmen autorů než 3 použitím
koncovky „et.al.“(et alii). Tato
zkratka nemá nic společného s anglickým slovem „all“
(všichni) jak občas v citacích vídám. ISO 690 také dovoluje v citaci
zkrátit dlouhý název nebo
vypustit podnázev. Všechny výpustky ale musí být označeny v podobě tří
teček...
V doporučovaném
formátu normy ISO 690 mám výhrady k uvedení celého křestního jména,
zbytečné se mně zdá uvedení měsíce vydání. K vyhledání článku
patrně postačí jen uvedení volumu (ročníku).
V Gynekologovi
uvádím v Pokynech pro autory citování obdobné Časopisu lékařů českých:
·
Kudela, M.: Strategie léčby
cervikálního karcinomu u mladých žen. Čes.Gynek., 58, 1993, s.297-299
Jde
o úspornou verzi, která může mít i své odpůrce a nevylučuji, že v budoucnu
se i Gynekolog bude muset přizpůsobit formátu citací anglosaské literatury,
neboť právě v angličtině vychází nejvíce publikací pro lékaře.
Moje úvaha o správném citování literatury není systematickým výkladem
problematiky. Snad pomůže doktorandům při výběru jednotného citování
pro jejich disertační práci nebo medikům při psaní esejů, které v Hradci
Králové vyžadujeme ke státní zkoušce z gynekologie a porodnictví. Může
být také námětem do diskuse, jejíž cílem by mělo být racionální citování
literárních pramenů, které by šetřilo místo v publikacích a přitom
by umožňovalo citaci snadno vyhledat.