Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

Dva sny

Two dreams

„To musíte chodit po mokrým?“ zavrčela rozhořčeně profesorka Sporná na  ředitele MUDr. Slivku, který spěchal s krabicí vložek na oddělení šestinedělí.  „Promiňte,“ zašeptal s ruměncem na tváři  ředitel a rozhlédl se, zda konflikt nezaznamenala některá z pacientek, které obědvaly na inspekčním pokoji. Vždy, když Dr.Slivka míjel uklízečku  šůrující podlahu, představoval si, že ji  plácne po zadku vystrčeném vyzývavě do prostoru. Přes velkou krabici však dobře neviděl, a tak chybně použil k běhu nesprávnou stranu chodby. Sekretářka ředitele s nohama na stole udržovala vratkou rovnováhu na 2 nohách židle, vyfukovala kroužky dýmu z doutníku ke stropu a přemýšlela, které oddělení bude nejlépe zrušit. Už 5 minut se pokoušela posíláním esemesek zastihnout sanitáře Korka, aby přepsal datumy na programu kvality péče z loňského roku a odeslal je na Ministerstvo pro místní rozvoj. Napadlo ji, že by ho měla propustit.  Určitě si zase v pracovní době přivydělává vyučováním křižovatek v autoškole. Pak se zalekla, že by na ní mohl podat na nádraží trestní oznámení. Konflikt s odbory si nemůže dovolit. Na operačním sále  instalatér Borovička netrpělivě hleděl na hodinky s rukama nad hlavou, jako by se vzdával. Tiše zuřil, že se dosud k operaci nedostavili jeho asistenti, šofér sanitky Josef a vrátný, psycholog Hora. Instrumentářka, docentka přírodních věd Poddaná, s úžasem hleděla na sestru Křivou, která se ve funkci anestesiologa neúspěšně vyprošťovala ze spleti drátů a hadic, které  zkoušela zastrčit do některého z otvorů operantky vylosované na tento den v televizních zprávách. Šťastlivcem, kterému měla být odebraná děloha,  byl  zvolen redaktor domácího zpravodajství Weinsteiner. Ještě, že jsou u nás v Kocourkově všichni lidé zdraví, vzdychl vyšetřovatel  JUDr. Počta a těšil se na nové udání v předsunuté vyšetřovací kanceláři v nemocnici.  Úřady mají být lidem blíž.

Zatáhlo se. Blesky rozbily oblohu na střepy. Zhasla světla, začala být zima. Všechno přestalo fungovat. Lidé běhali beze smyslu,  dělali všechno a nikdo nic. Po jednom i ve skupinách mizeli ve tmě a nenávratnu.

Když se rozbřesklo, zastihlo ráno ředitele na jednání s ministrem zdravotnictví. Domlouval jak  nejlépe investovat včas poslané peníze od pojišťoven. Byl rád, že zrušil svůj úvazek na chirurgii a mohl se plně věnovat řízení podniku. Uklízečka myla již po třetí chodbu a spiklenecky mrkala na lékaře spěchající na operační sál.  Ambulantní lékaři začínali přesně na ambulanci, lékaři u lůžka byli včas na vizitě. Učitelé neseděli na schůzi katedry, ale učili mediky,  sestry přestaly vyplňovat nekonečná hlášení a věnovaly se pacientkám,  vědečtí asistenti zpracovávali data odebraných vyšetření a nepsali odpisy a příjmy, operatéři operovali, instrumentářky instrumentovaly, sanitáři dělali co je potřeba, sekretářky vyřizovaly vše potřebné primářovi, aby se plně mohl věnovat své práci. Bouřka netrvala dlouho. Když mraky zmizely, byl cítit ozón. Nevím jestli se vám podařilo být někdy po bouřce v lese.  Kdo se zhluboka nadechne, má ideální příležitost uvědomit si co je sen a co skutečnost. Jaká je jeho role v práci a jaká v životě.

Jindřich Tošner