Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

JAK VYDĚLAT PENÍZE NA SVÉM ZDRAVÍ

How to make a profit from our health

V USA ve státu Pennsylvania podali manželé žalobu na nemocnici, která jim doporučila provedení císařského řezu z indikace velký plod a protrahovaný, komplikovaný porod  v anamnéze. Manželé císařský řez odmítli, odešli do jiné nemocnice, kde žena porodila vaginálně zdravé dítě.

Žalobu manželé (požadující vysokou finanční odměnu) odůvodnili nadřazeností lékařů a skandálním postupem nemocnice, která si s pacienty dělá co chce a jejich názor je nezajímá.

Jak dopadl soud nevím. O tom zpráva na Obgyn.net z února 2004 nemluvila.

Umím si ale představit, že v případě poškození dítěte během vaginálního porodu by stejní manželé podali  žalobu na nemocnici, kde se spontánní porod odehrál. Není těžké odhadnout i situaci, ve které lékaři léčí výhradně podle názoru nemocných. Vlastně by pak ani  nemuseli existovat. V každém městě by byla budova, ve kterých by se scházeli nemocní, kde by jim knihovník vyhledal informace o chorobě, kterou si vyberou. Po dokonalém poznání své nemoci si postižení navrhnou léčbu, kterou si pro jistotu sami provedou, protože jen to zaručí, že někdo něco s jejich tělem lehkomyslného neprovede.

Ze své praxe znám situace, kdy nemocní obvinili lékaře právě z toho, že  akceptoval  jejich představu léčby, která nebyla účinná. Příkladem je volba alternativní medicíny u nádorových onemocnění. Pokud tomu lékař nezabrání, může být obviněn, že nemocné vše nevysvětlil  nebo ji k léčbě přemlouval nedostatečně.

To, že ani informovaný souhlas o operaci nás prakticky před ničím nechrání víme všichni. Vždy se dovíme, že nemocná byla rozrušená, nevěděla co podepisuje, že neměla brýle nebo textu vůbec nerozuměla. Nyní chce jenom peníze.

A v tomto bodě přicházíme k základu problému. Od koho peníze chce. Od státní nemocnice:  t.j. chce zpátky peníze, které od ní stát vybral na daních, od soukromé nemocnice respektive od pojišťovny, jejíž pojistné si soukromý lékař zahrne do ceny  výkonu. Vlastně na tento stav doplácí slušný občan, který platí daně, poplatky na léčbu a nic si nemorálním trestáním lékaře nebere zpátky.

Budeme-li se ptát po příčině tohoto stavu, musíme zákonitě dojít k etickému kodexu chování lidí a hodnotám obecně platné morálky. Společnost by měla svými mechanismy (právním řádem a soudy) určit co je morální a co nikoliv. Chce se mně věřit, že to soudy udělají. Vítězství ale nebývá do poslední chvíle jasné. Na jednáních mnoha znaleckých komisí mně chodí mráz po zádech, slyším-li primitivní a zjednodušené názory  žalobců, znalců, soudců i obhájců. Morálku dnes velmi podstatně ovlivňují média: televize, noviny, rozhlas. Ty se obvykle přiklánějí na stranu tzv. slabších nemocných. Protože také oni chtějí peníze a noviny si kupují postižení jednotlivci nikoliv nemocnice.

Je dobré si také uvědomit, kteří lidé si hlavně stěžují.Vyjmu-li z tohoto pozorování lidi psychicky nemocné, pak platí přímá úměra mezi primitivismem a nevzdělaností lidí a počtem podaných stížností. Snad by měl být vytvořen zvláštní index  t.j. počet podaných stížností za rok na pacientku nebo její rodinu. Jen nevím, zda by v děliteli neměly být jen stížnosti oprávněné.

Jindřich Tošner