Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

HRA NA VOJÁKY  A VÁLKA

Play at soldiers and war

Před rokem zemřel při automobilové nehodě náš kamarád, učitel na Katedře porodnictví a gynekologie. Od té doby jsem intenzivně začal shánět lékaře, který by ho nahradil. Marně jsem inzeroval v novinách  a na internetu.  V minulých dnech se mně podařilo přesvědčit svého kolegu, aby k pobytu na klinice přemluvil svého syna.  Lékařská fakulta dle zákona vypsala konkurzní řízení, na kterém se zjistilo, že uchazeč nepřinesl vysvědčení ze státních zkoušek. To, že má atestaci,  předsedu komise neuspokojilo. Komisaři dále zjistili, že zmíněný lékař dosud nepublikoval a neučil, takže by dle hodnostářů fakulty neměl být na perspektivní místo asistenta přijat. Obešly mne mrákoty a třesoucí se rukou jsem ukazoval na platové zařazení přijímaného adepta: praxe do 12 let - zařazení asistent - 9.500 Kč. Mé bědování a popis, jak jsem adepty sháněl, vedlo k tomu, že rozum zvítězil a lékař byl přijat. Když se žadatel zeptal na ubytovnu, dozvěděl se, že žádná není. Když se ptal na 2 měsíční dovolenou zjistil, že ve vazbě na kliniku není také. Dozvěděl se, že pokud nebude publikovat, bude do roka propuštěn.

Měsíc před konkurzem jsem se zúčastnil zasedání vědecké rady plné celebrit z Prahy, Brna i ostatních univerzitních měst. Vznešeně se mluvilo o posvátnosti postgraduálního studia, o tom, jak budoucí profesoři musí včas dokončovat disertaci, kolik publikací mají mít v zahraniční, jak tito nejlepší studenti mezi nejlepšími mají skvělou budoucnost. V loňském roce jsem vypsal 2 volná místa postgraduálních studentů. Nepřihlásil se nikdo. Vlastně všichni zkoušeli, zda seženou místo jinde a když je dostali, měl jsem smůlu. Na spřátelené kliniky byli přijati  jen ti, kteří chtěli zůstat za každou cenu v Hradci (v Praze  nebo Brně), dívky plánující brzkou graviditu nebo sňatek a hoši, kteří jinde místo nesehnali. Hlavně chtějí udělat atestaci, aby mohli odejít do privátní ambulance. O posvátnosti a úrovni současné české vědy vědí své.

Ti, co si toto neuvědomili, zjistí záhy, že ke stipendiu 8000 ,-Kč mohou počítat jen s plným zapojením do klinické práce, že jsou exploatováni a že vlastně nahrazují chybějící lékaře v nemocnici, kteří buďto nejsou k mání nebo nemocnice jejich místa šetří, aby ekonomicky obstála. Navíc si nejsou jistí, zda vůbec k atestaci  v řádném termínu dostanou příležitost.

Na jiném zasedání slovutných profesorů se  diskutovalo o složitých změnách rozvrhů, o rozšiřování výuky - vyplňuji další a další dotazníky, přehledy životopisy, rozšiřujeme studium bakalářek. Jako by diskutující byli slepí a hluší, jako by nevěděli, co je obklopuje - v jaké bídě a beznaději na vysokých školách žijeme. Tváříme se jako pacient se smrtelnou chorobou, který vytěsní ze svého vědomí, že za týden zemře, a v extázi začíná provádět miliónové obchody bez ohledu na dluhy dědiců.

A k tomu všemu slyšíme ze všech stran od našich spoluobčanů, že práce lékaře je posvátná, že máme pomáhat bližním pro své přesvědčení zdarma, protože musíme být věrní Hippokratově přísaze, že učitelé musí obětovat své životy pro vzdělání budoucích generací.

A tak si dál hrajeme na vojáky, plánujeme reformy, náplně a hodnocení. Chůze v pozoru nám jde dobře, umíme vlevo i vpravo v bok. Jen ve válce budeme mít velké ztráty.

Jindřich Tošner