Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

TRESTNÍ OZNÁMENÍ NA ŽIVOT

Denunciation of life

Restituce skončily. V čekárnách nemocnic a ambulancí sedí vyhledávači nespokojených pacientů s vizitkami advokátů. Tam, kde nedosahujeme amerického standardu vyhledávače nahrazují novináři, nespokojení kolegové nebo zdravotní sestry. V USA si z vysokých mezd platí lékaři vysoké pojistné a právníky, kteří nepříjemnosti za lékaře vyřizují. Naše praxe je jiná. Každá stížnost znamená měsíce a měsíce jednání, komisí, výslechů, anonymních dopisů a očerňování v tisku a televizi. Chybí jen poprava. Je zaměněna za propuštění z práce.

Odpovědné povolání nemají samozřejmě jen zdravotníci, ale i strojvůdci, řidiči, piloti a vlastně všichni. Jenže. Lékaři se musí rozhodovat na základě nejistých předpokladů, nemohou s jistotou předvídat jak zákrok dopadne,  individualita každého pacienta s desítkami nejrůznějších nemocí vytváří neopakovatelné situace. V medicíně neexistuje nic standardního, předem daného, žádné dopravní předpisy. Složité medicínské situace, ve kterých se zmíněné desítky proměnných mění v minutách nebo sekundách nedokáží vyřešit ani počítače. Rozhodují hůř než lékaři, protože nemají intuici.

Pominu-li jasná selhání lékařů, kteří byli opilí, odmítli nemocného vyšetřit nebo zaměnili léky, zůstává velká skupina neúspěšných zdravotnických výkonů, které lékaři provedli v dobré víře nemocné pomoci. Bohužel i v těchto případech jsou na ně podávaná trestní oznámení se všemi osobně tragickými důsledky.

Každý z nás se v profesionálním životě dopustil chyby, perforoval dělohu při kyretáži, močový měchýř při hysterektomii nebo udělal císařský řez o 15 minut později než mohl nebo měl. Řez o 1 milimetr vedle v nepřehledném terénu a ve spěchu, chybě obvykle předchází. V nemocnicích dochází ke snižování počtu lékařů, počítá se každá tabletka, každá injekce. Se závistí vzpomínám na situaci, ve které před 30 lety přednosta na neurochirurgii zrušil operaci, na kterou pacient čekal měsíc jen proto, že se necítí ve své kůži. A vše bylo  v pořádku. Dnes musí jít pacientka na operaci v den příjmu stůj co stůj. Bude si nepochybně stěžovat, zůstane-li v nemocnici o 1 den déle.

Dříve než soud  vyřknou ortel novináři. Už tím, jakým způsobem a jak často zmíněné případy publikují.  Stěžovatelky nikdy neopomenou říci, že trestní oznámení podávají proto, aby se podobné zlo nemohlo opakovat. Ve skutečnosti dosáhnou pravého opaku. Místo, aby lékaři věnovali čas nemocným a studiu, píší rozsáhlé obranné traktáty a stresují se na jednání nekonečných komisí. Ve zdravotnictví desítky let a tak vím, že stěžovatelům jde většinou o pomstu a peníze. Také nenávist ke vzdělaným a vidina snadného zisku bývá motorem  jejich činů. Ne pokora, moudrost, rozumná úvaha a úcta k osudu.

Mohu všechny ubezpečit, že zničit lékaře v Čechách (osobně i profesionálně) je velmi snadné. Ubývá nás. Je méně studentů, méně lékařů v nemocnicích. Přes rok hledám marně atestovaného gynekologa na hradeckou kliniku. Stále častěji si klademe otázku, zda operace HIV positivních pacientek, nemocných s otevřenou tuberkulózou nebo infekční hepatitidou je spravedlivě vyváženo právní jistotou a oceněním alespoň  morálním. Já pocit právní jistoty i spravedlivé hodnocení mé práce postrádám. Veřejnost si neuvědomuje nebezpečí "honů na lékaře". Pracuje-li zdravotník ve strachu (s vidinou právních následků) nejedná v zájmu pacienta, ale alibistických reverzů. Dělá zbytečné operace nebo naopak výkony odkládá a provádí další a další konsultace jen, aby se kryl. Alibismus také stojí naše zdravotnictví miliardové částky. Lékař musí při své práci činit rychlá  rozhodnutí,  v tísni časové i ve špatných podmínkách, často na podkladě nedostatečných informací,  nemá vždy možnost se poradit a vlastně ani předtím v klidu studovat a doplňovat si své vzdělání.

V roce 2004 budeme mít velké problémy se zajištěním pohotovostních služeb na porodních sálech. Budeme prodlužovat objednací doby k operacím, v nemocnicích budeme pracovat s ještě větším strachem než dosud. Kdo bude moci odejde do privátních ambulancí, k firmám, do pojišťovny, do Německa nebo do Norska. Nebo zvolí úplně jiné zaměstnání. Je jednodušší kupovat za pět a prodávat za deset. Nebo o tom psát.

Snad  v každém systému je něco sebezničujícího.  Která televize nebo noviny převezme porodnici a která gynekologii opravdu nevím.

Jindřich Tošner