Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

O LÁSCE A VÁNOCÍCH

About love and Christmas

Mluví-li muž o lásce je to vždy podezřelé. Je to proto, že slovo láska je interpretováno jen jako romantické blouznění, které si pamatujeme z gymnaziálních let nebo z jednoměsíčního období před svatbou. Láska má i tváře, za které bychom se rozhodně stydět nemuseli. Existuje láska rodičovská, manželská, platonická, milenecká, naplněná, nenaplněná - ale také láska k vědění, práci, k umění nebo k tvůrčí činnosti.

Láska je termín zkoumaný od nepaměti. Podoby lásky ve starém Řecku byly definovány jak: éros (vášeň,)  filiá (přátelství), storgé (oddanost, něha), agapé (oddanost, utrpení). Empedokles, řecký lékař a filosof (433-493 n.l) z Akraganta na Sicílii definoval lásku jako kosmickou sílu podobnou gravitaci. Tvrdil, že vesmír je řízen soubojem lásky a nenávisti. Láska spojuje, svár odděluje. Nekonečný zápas mezi láskou a svárem je příčinou věčného koloběhu  tragického cyklu světa.

Max Scheler, něm. filosof a zakladatel hodnotové etiky (1874- 1928), charakterizoval lásku jako tvorbu a svobodu. Člověk milující, souzní se světem hodnot, vchází do prostoru svobody a teprve pak se stává osobností. Představoval si, že duchovno v  člověku koresponduje s bohem prostřednictvím lásky.  Také další filosofové hledali souvislosti lásky s bohem až došli k definici mně nejbližší:  není jiného boha než láska. Láska je bůh. Smyslem života je láska.

Líbí se mně také slova Ericha Fromma, který píše: láska  není vztah k osobě, je to postoj, orientace charakteru určující spřízněnost se světem. Láska je vyvrcholení cesty od „mít k být“.

Mottem Frommovy knihy Umění milovat je i citát Paracelsa: Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe, je bezcenný. Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí…Čím hlubší poznání, tím větší láska…Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech.

Láska je mnohotvárná, obdivuhodná, krásná a vzrušující, bolestivá i povznášející – stále se vyvíjející supervědomí. Mění své formy ne jako chameleon, ale jako květ transformující se  v plod. Co začíná ovšem bohužel i zaniká. Tedy i láska. Skutečná láska končí smrtí. Láska, která mizí s našimi rozmary má jiné pojmenování.

Představuji si jak by bylo pěkné napsat dizertační práci o lásce. Je to o to aktuálnější, že přicházejí vánoce a  láska bývá skloňována ve všech pádech a souvislostech. Protože se mně zdá, že láska je také  sjednocující, nadřazený prvek lidí, kteří se věnují vědě, umění i medicíně  přeji hodně lásky všem kolegyním, kolegům a dobrým lidem nejen o vánocích, ale i v roce 2003. Všem také přeji, aby jejich lásky nikdy neskončily.

Jindřich Tošner