Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: redakce@gyne.cz

ROČNÍ OBDOBÍ POHOTOVOSTNÍ SLUŽBY

Tošner, J.

Four seasons of  duty

V posledních letech pohotovostní služby nesloužím. Říká se, že na porodním sále lze bez obav sloužit nejdéle 15 let, pak je to jen jeden ze způsobů sebevraždy. To co mladší kolegové přijímají s klidem mně stresovalo natolik, že jsem býval celou službu vzhůru. Sestřičky to neměly rády, protože jsem pak obcházel oddělení s přáním si popovídat a ony spát chtěly, mohly a nesměly. Snad je to břemeno zkušeností, které nás vede k nadměrné pečlivosti. Možná, že nám přílišný strach i svazoval ruce a proto je dobře, nahradí-li nás mladší kolegové  s novými životními poznatky. Když už jsem usnul a zazvonil telefon, chvíli mně trvalo, než jsem si uvědomil kde spím, jak je umístěná postel, kde jsou dveře z pokoje a kde do skříně.

Když jsem sloužil, přirovnával jsem svou pohotovostní službu k ročním obdobím. Zdálo se mně, že služba začíná létem. Býval jsem  svěží, plný odhodlání. Obvykle už odpoledne jsem snědl všechno co jsem měl připraveno k večeři. Obcházel všechna oddělení, kontroloval pacientky, odhadoval jaká služba bude. Telefonoval domů, zda je vše v pořádku, povídal si s dětmi s nevyřčenou výčitkou, že nejsem s nimi a že dnes pohádka před spaním nebude. Pravidelně a neúspěšně jsem se pouštěl do psaní publikací. Dnes bych se spíše těšil na surfování po internetu.V každém případě vadilo, když jsem od započaté „práce“ musel hned na začátku služby na sál nebo akutnímu případu. Zcela to porušilo rituály, které se už obvykle nepodařilo obnovit.  Večer po zprávách pro mne začínal podzim. Do půlnoci jsem se snažil uklidit všechny listy nemocí, abych byl dobře připraven na zimní (noční) spánek, bláhový - jako bych nevěděl, že právě ve dvě ráno přijde pacientka  s koncem pánevním nebo dvojčaty  nebo začne krvácet pacientka s vcestnou placentou. Služeb, kdy na porodním sále vše postupovalo klidně a správně, kdy venku tiše padal sníh a obkládal peřinami kliniku, bylo málo. Díky sněhu i patologickým porodům.

Nejraději vzpomínám na rána. Část služby reprezentující jaro. Na samý začátek svítání, kdy vycházející slunce začíná  osvětlovat surrealistické mraky, černé střechy začínají být barevné a ptáci snad z radosti, snad z povinnosti začínají svou zpěvnou ouverturu. Ptáci zpívají dost brzo, málokdo si to uvědomuje. Na sídlištích jsme zvyklí spíše na zpívající opilce vracející se nad ránem domů, bouchání dveří aut, startéry, lomoz tramvají nebo popelářů. Dívám-li se zpátky (je to bohužel důkaz nastupujícího stáří), vidím, že se více podařilo než pokazilo. Byly i situace, které se měly řešit jinak. Nebyla ale žádná, ve které bych něco zanedbal, co bych nechal být z pohodlnosti. Myslím, že pro svědomí při závěrečném samosoudu to má velký význam. Mít čisté svědomí posiluje stejně jako jakákoliv víra. Kdo ovšem svědomí nemá, nemůže ho mít čisté. Neměl by  sloužit v žádném ročním období.