Crisis of population

Neuplyne měsíc, aby se u mě nestavil zděšený novinář s otázkou, jak moc klesá počet rozených dětí a co budeme dělat až vyhyneme. Všem trpělivě vysvětluji demografické zákonitosti ale oni už mají otázku dávno zodpovězenou. Mají mne za podivína, kterého na porodnici nečekali.

V rámci nejrůznějších předvolebních gulášů se vaří i polévka populační. Politici se předhánějí v navrhované výšce poplatků za porod a dětských přídavcích. Vodu na mlýn si nahánějí tvrzením, že nebude mít kdo pracovat na důchodce. Nacionalisté varují před vyhynutím Čechů. Přátelé starých pořádků malují čerta na zeď v podobě bídy, která nutí mladé budovatelské páry žít bez budujících ratolestí. Pravda je, že právě nejchudší rodiny mají nejvíce dětí.

Populační pesimisti zapomínají, že na důchodce nebude pracovat nevzdělaná masa, ale stroje a myšlenky, které bude obsluhovat a vytvářet vzdělaná menšina. Obava z chybějící nekvalifikované pracovní síly je směšná, uvážíme-li rostoucí nezaměstnanost. Chceme-li pomoci kvalitním mladým rodinám, dejme jim možnost vydělat slušné peníze hned po absolutoriu škol – ne před penzí. Nebo ještě lépe: dejme jim vůbec nějaké zaměstnání. Umožněme jim výhodné půjčky. Dopřejme ženám s dětmi individuální pracovní dobu. Nač platit porodné ženám, které svými dětmi zásobují kojenecké ústavy a dětské domovy?

Při propopulačních opatřeních (mají-li vůbec být) bychom se měli zaměřit na růst kvality populace ne na její kvantitu. Přídavky na děti zaměňme (v určitém věku) za stipendia dětem, které se vzdělávají. Více kvalifikovaných lidí získejme vytvořením podmínek, které zabrání odchodu českých odborníků do zahraničí.

Rozdávat peníze jenom za to, že dítě zplodíme pokládám za nemorální. Jako bychom v obchodě platili za hromádku materiálu, ne za hotový výrobek. Volebním stratégům dám dobrou radu: nejvíce voličů přiláká tzv. souložné - platba za pohlavní styk za účelem oplodnění.

Každý může mít dětí kolik chce, pokud se o ně dokáže postarat, vychovat z nich slušné, čestné, pracovité jedince. Pokud toho není schopen, nesmí být za „výrobu“ bezdomovců odměňován. Počet dětí je soukromou záležitostí páru a nevidím jediný důvod proč bychom měli v rámci solidarity přispívat rodinám žijících jen z dětských přídavků, protože se rodičům nechce pracovat. Dětské přídavky se mění v lahve rumu, tabák nebo heroin. Nejrůznější sociální dávky neplatí anonymní stát ale lidé, kteří zde pracují a vytváří zisk, z kterého odvádí daně. Lidé, kteří nejvíce volají po státní podpoře populačního třesku obyčejně nevytvářejí nic. Jsou ztrátoví pro společnost dvakrát. Penězi, které jim dáváme si dočasně kupujeme jen společenský klid. Zatím nás skupiny asociálů nelikvidují. Jsem si ale jist, že o tom přemýšlejí velmi intenzivně. Hlad nekvalifikovaných vedl v minulosti k proletářským revolucím. Prevence sociálních bouří není v zajišťování většího množství potravy pro chudé, ale v snížení počtu chudých.

Na populační politiku se také nemůžeme dívat jen z hlediska republiky. Obdobně si můžeme postěžovat, že je málo dětí třeba v našem domě. Byla by sbírka mezi nájemníky na „domovní porodné“ oprávněná ? Jsem kosmopolita a tak si myslím, že jen celosvětový pohled je správný. Pokud by u nás v budoucnu vznikla potřeba většího počtu nekvalifikovaných pracovníků (o čemž pochybuji), snadno ji uspokojí zahraniční přistěhovalci. To je důvod proč světoví ekonomové vyzývají spíše k omezování populace. Nadměrný růst počtu lidí dělá vrásky prognostikům už od dob Malthuse. Bojí se, že země všechny neuživí, jiní vidí v přelidněnosti i prapůvod kriminality a krutých válek.

Abychom si rozuměli: jsem proto, aby se rodilo hodně dětí - v láskyplných, krásných, zdravých rodinách. Chci, aby bylo co nejvíce, vzdělaných, kreativních, čestných občanů této země. K tomu ale nepomůže strašení lidí poklesem porodnosti, nebo slib tisícové dávky za množení. V Čechách se ovšem rozumem řídit nemusíme. Hlavně před volbami. Pak už to bude jedno.

Jindřich Tošner