Časopis ženských lékařů G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz
PROČ SE PREZIDENTI NEJEZDÍ LÉČIT DO ČECH ?
Why
do not presidents come to treat themselves in Bohemia ?
Protože by profesor Bodner v Čechách nikdy nepracoval. Leda jako misijní mnich, který se zřekl mzdy, aby pomáhal malomocným. Celou dobu by se ovšem bál, aby na něj parta uklízeček nenapsala anonymní udání, aby ho televizní lovci vymyšlených dramat nezahrnuli do svých rejdů nebo, aby se neznelíbil řediteli nemocnice či pojišťovny.
Místo studia nových operačních metod by celý zpocený očekával, na kterém oddělení dojde k prvnímu maléru. Na porodním sále, kde se ve službách střídají neatestovaní lékaři v nepovolených přesčasech, na dětském oddělení, kde není dostatek dýchacích přístrojů, nebo ve společné sprše nemocných, kde neodtéká voda několik let a není přirozené síly, která by ji přes opakované pokusy opravila.
Většina nemocnic není přístrojově špičkově vybavená, obnova je nesystematická a pomalá, o komfortním zázemí lze mluvit jen málokde. Primář ani profesor si nemůže vybírat své podřízené podle kvality a potřeby. Nemá možnost sestavit „supertým“. Nemůže je ani zaplatit, ani ubytovat. Zbavit se kolegů, kteří se dále nevzdělávají nebo, kteří se práci vyhýbají je mimořádně obtížné. Do poslední chvíle se neví, kdo vlastně bude muset odejít – šéf nebo propouštěný podřízený. Snaha plošně redukovat personál vede jen k další nervozitě. Stále méně zdravotníků je připraveno se usmívat na své „obyčejné pacienty“ i neobyčejně nemocné politiky.
Závist a nenávist kolegů státních i privátních, sousedů i městských úředníků by Bodnerovu sebedůvěru brzy zviklala. Víra, že se o svou existenci nemusí bát (bude-li dobrý lékař), by ho opustila po prvním projednání rozpočtu oddělení.
Oskar Wilde napsal, že peníze jde buď vydělávat nebo utrácet, Obojí dohromady realizovat nelze. Mám dojem, že člověk může být buď profesor a vědec nebo dobrý ekonom, organizátor a praktik. Obojí stihnout zodpovědně nejde. Jsou ovšem vyjímky, kterým se obojího podařilo dosáhnout tím, že kýžených met nemuseli dosahovat současně. Nebo shodou šťastných náhod mají spolupracovníky, kteří část povinností svého šéfa vzali nezištně na svá bedra.
Za této situace se dá předpokládat, že movití pacienti z Čech budou do zahraničí za léčením odjíždět stále častěji. A co je ještě horší - do světa budou nenávratně odcházet i špičkoví čeští odborníci.
V čem je tedy problém? V neutěšené hospodářské situaci státu? V nekvalitním vzdělání? V malé pracovitosti a nedostatku konkurence? V rovnostářství a nedostatečné úctě k autoritám? K trvalé, desítky let trvající destabilizaci systému? V zákoníku práce a vyhláškách o financování zdravotnictví? Zeptejte se prezidentů v Čechách i na Slovensku. Ti to vědí nejlépe. Mají mimořádnou možnost přispět k nápravě i vlastní zkušenosti. Problém prý neřeší jen dočasně.