Here and now

Převládající pocit společenské frustrace není nijak nový. Po staletí zaměstnával hlavy filosofů, kteří nacházeli přijatelná východiska platná dodnes. Bohužel je málokdo zná. Neujasněnost mravních principů nahrazujeme empirií, které věříme více než poučení z dějin. Studiem historie si konec konců prodlužujeme i život. Vědomí minulosti je podobné vzpomínkám na mládí před 40 i 400 lety. Čtenáři dobrého sci-fi si dokáží prodloužit život i do budoucnosti. Proklamované „žij tady a teď“ má své limity.

Svobodu jsme si zvykli zaměňovat za volnost pohybu a vyjadřování. Svobodu myšlení a výběru informací necháváme za dveřmi. Přitom správnou volbou zdroje informací můžeme přestat být ve vleku vnějších událostí, které jen rozněcují nepotřebné vášně a destabilizují naší integritu. Podtrhuji, že vnější informace nemají větší hodnotu než vnitřní, vznikající abstrakcí. Je na nás, zda dáme přednost bulvárním zprávám nebo kvalitní knize. uměleckému dílu nebo přednášce.

Marxismus v nás po desítky let vyvolával pocit, že se ke všemu musíme vyjadřovat, zaujímat nekompromisní stanoviska, bojovat za své pravdy. Pravda je jak známo kategorie subjektivní. Vítězí ta silnější. Výsledkem je chaos, který nevyhovuje každému. Preferencí zpráv o historicky nepodstatných aférách se nevědomky stáváme platícími diváky herců s mocenskými ambicemi. Nebudeme-li navštěvovat jejich představení přestanou existovat.

Morálka je pro všechny lidi stejná. Zákony přikazující nekrást, nezabíjet, nepodvádět neobsahují jen náboženské systémy, ale patří k zákonům obecné etiky. Ty jsou obdobné zákonům přírodních věd včetně matematiky. Porušíme-li zákony etiky, je to stejné jako bychom nerespektovali, že jedna plus jedna jsou dvě. Chováme-li se nemravně (neeticky) je to stejné, jako bychom při finančním řízení podniku nerespektovali pravidla sčítání a násobení. Výsledek je dnes dobře patrný.

Přečtěte si následující Shakespearův sonet z 16. století. Není vám povědomý?

Sonet LXVI

Jsem unavený, nechce se mi žít,

když lumpovi se metál připíná

a nuzná nicka chce se dobře mít

a čistou víru každý proklíná

a zlatý věnec zdobí ničemu

a dokonalost není k ničemu

a dobro k veslu zla se přikulí

vším znavený bych lehce měl smrt brát

však opustil bych i to, co mám rád.

Jindřich Tošner