Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

NEPLAČME V TELEVIZI

Nemáme k tomu důvod. Drtivá většina z nás vykonává těžké, zodpovědné zaměstnání za nedostatečnou mzdu. V souboji s přírodou čas od času prohrajeme. Měla by to vědět veřejnost  i nemocní ještě před tím, než nás vyhledají. Výskyt komplikací je přesně vyčíslitelný. Budou-li zdravotníci pronásledovaní způsobem v dnešních dnech obvyklým, nemocnice a ambulance záhy osiří. Léčit se lidé budou muset u advokáta nebo v televizním studiu.

Televize je nejmocnější  a nejnebezpečnější sdělovací médium. Sud s medem peněz. Všechny včely, medvědi i vosy by si chtěli líznout.  Právě proto se o televize vedou boje na život a na smrt. Úkolem televizních zpráv a pořadů je přilákat co nejvíce diváků a získat inzeráty, které se platí v miliónech. Vzhledem ke kvalitě populace, se snaží reportéři odvysílat co nejvíce skandálů, krváků, ponižujících scén, vemluvit se do přízně ulice.

Zdravotnictví  je v tomto směru lákavé téma. Každý nějakého lékaře zná, každý má na nějakého pifku. Třeba proto, že nedostal pracovní neschopnost, invalidní důchod, nejel do lázní, nebyl přednostně ošetřen nebo k němu jen lékař okamžitě (o půlnoci) nepřišel, když měl rýmu.

Díky tomu mají reportáže o úplatcích, poškození pacientek, vadných koagulačních přístrojích, hořících inkubátorech a odmítnutých ošetřeních, mimořádný úspěch. Je zbytečné chtít, aby televize skandály nevysílala. Dokud bude mít diváky – bude je vysílat. Musíme se ale naučit s televizí jednat, žít, vědět o jejich cílech a praktikách. Musíme na ní být připraveni. Měli bychom vědět, že senzacechtiví reportéři  se snaží pořídit své výtvory:

·          aby se dostali do hlavního vysílacího času a dostali dobře zaplaceno

·          aby byli slavní a dostali dobře zaplaceno

·          aby se mohli ubezpečit jakou mají moc (Jung) a dostali dobře zaplaceno

·          aby mohli před svými  sexuálními partnery prokázat jak jsou úspěšní a dobří (Freud) a dostali dobře zaplaceno

Zaklepá-li někdo na dveře, vy otevřete, svítí na vás světlomety, centimetr od zubů se vám zastaví mikrofon a kamera tiše přede vězte, že nejdůležitější je zachovat klid. Hyenám neuděláte ničím větší radost, než když projevíte své emoce. Snažte se nevypadat zdrceně, frustrovaně, lítostivě, nezvyšujte hlas, nekřičte, neplačte, nesmějte se. Nedělejte radost kameramanovi tím, že ho budete honit nebo zlostně rukama zakrývat objektiv.

Jste-li nuceni vyjádřit se ke svému chybnému postupu  nebo svých kolegů či poškození pacientky, musíte vždy uvést, že do vyjádření soudu, jsou všechny závěry předčasné a spekulativní, stejně jako důvody, které k událostem vedly. Upozorněte na presumpci neviny.

Na otázky, kde jsou fakta nejistá neodpovídejte. Vůbec mluvte málo, nedávejte najevo rozpaky, pochyby, nespekulujte, neuvádějte žádné rozbory co by se stalo kdyby… Neuvádějte žádné informace o pacientkách, jste vázáni mlčenlivostí. Buďte opatrní při formulaci vlastních názorů pokud nejsou všeobecně přijatelné a obvyklé. Nemluvte „ lidově“, „žoviálně“ - nepoužívejte žargon. Jsme-li z něčeho obviněni, pravděpodobně nestačí televizi odmítnout poznámkou „bez komentáře“. Nenapadejme televizi, novináře, politiky nebo kohokoliv mimo téma rozhovoru. Neopakujme co jsme již jednou řekli.

Pamatujte, že vše co řeknete může být použito k trestnímu oznámení.

Počítejte s tím, že odvysílány budou jen útržky vašich vět, části vytržené z kontextu. Znovu opakuji: neuvádějte fakta, která nejsou stoprocentně jistá a která nemůžete později u soudu prokázat ani o sobě, spolupracovnících nebo institucích.

Nepřipravené vystoupení před televizními kamerami je jistě velmi těžké, náročné a frustrující. Musíme ho vydržet, jako mnoho stresů na porodních či operačních sálech. Při vystoupení však nespoléhejme na to, že veřejnost bude stát na naší straně. Zachráníme-li tisícovce lidí život a v jednom případě se nám to nepodaří, jsme v očích veřejnosti zločinci. Mám s televizí vlastní zkušenosti. Má první vystoupení byla hrozná. Ale učím se. Stálo by za to, aby Lékařská komora  či Svaz lékařů pořádaly kurzy v komunikačních technikách. Nebo se alespoň lékařů na veřejnosti častěji zastaly. To je ale téma pro jiný editorial.

Jindřich Tošner