Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

Tajnůstkáři

Koho potkám toho prosím, aby napsal článek do Gynekologa. Obávám se, že je to jeden z důvodů proč se mně začínají potenciální pisatelé vyhýbat. V poslední době  jsem se však  setkal s fenoménem, který mne šokoval. Kolega, který se vrátil ze světového kongresu na moje prosby o napsání informace z jednání odpověděl, že žádný článek psát nebude protože jel na konferenci za své peníze a kdo chtěl informace získat mohl jet na konferenci také. Je to moje know how odvětil z úsměvem. Druhý odmítl napsat článek o svých praktických zkušenostech z ambulance ze stejného důvodu: „Přece neprozradím jak to dělám. Tak dlouho mně trvalo než jsem zjistil co a jak.“

Šok mne přinutil k analýze motivů takového jednání. Je důvodem princip ranného kapitalismu v  Čechách? Prošla touto fází i Amerika? Kdy to bylo? Za prohibice a legendárního Al Caponeho? Nebo později za dob studené války?Postupoval tak již Sinuhet?

Základem tohoto přístupu nemůže být nic jiného než snaha odlišit se od ostatních lékařů, vědět víc než oni - ne tím, že bychom se snažili získat více informací ale tím, že informace konkurenci (?) zablokujeme. Zájmem tajnůstkářů je  jen jejich osobní prospěch. Nejde o blaho nemocných jimž jsme přísahali sloužit v Hippokrtatově přísaze.

Krátkozraký názor kolegů chránících svůj know how je chybný i v představě, že na podobném přístupu vydělají peníze. Mylně se domnívají, že tím že budou úspěšněji léčit své pacientky, získají větší klientelu. Opominu-li fakt, že získat větší klientelu může být důvod velkého prodělku, zůstává další překážka na cestě - pacientky nevědí, že lékař ví něco více než ostatní. Snad by se to dozvěděli v případě jeho častých publikací a veřejných přednášek- z toho, že by byl znám jako autor zasvěcených článků o jejich chorobě.

 Jde tedy o to aby všichni věděli, že něco víme nejen pro prospěch nemocných ale také pro prospěch svůj. To znamená  jediné – sbírejme zkušenosti, hodnoťme je a publikujme okamžitě máme-li pocit, že mohou posloužit ještě někomu jinému. Publikujme vlastní vědomosti a studujeme vědomosti jiných, srovnávejme je , diskutujme i polemizujme.

Pokud bychom si všichni chránili svůj know how vedlo by to k celkové katastrofě. Jako učitel na vysoké škole bych říkal jen to co je v učebnicích ve kterých autoři zatajili podstatné triky jak léčit. Neučili bychom nikoho operovat. Každý by se to musel naučit sám za cenu desítek experimentálních a pravděpodobně poškozujících operací. Od počátečního zatajování svého know how je jen krok k úmyslnému podávání chybných informací. Tato představa je opravdu jen pro pevné žaludky. Za jakou cenu bychom my léčili úspěšně a jiní špatně?

Úspěchy tajnůstkáře by ovšem vzaly brzy konec. Všechny zkušenosti by lékař tajnůstkář během své praxe získával empiricky. Jeho lékařská praxe byla jednou klinickou studií, ve které by zkoušel nejrůznější postupy, které by buď pacientce pomohly nebo jí ublížily. K těmto pokusům není třeba žádné etické komise, žádné lékařské komory , jen nevědomých důvěřivých lidí, kteří navštíví lékaře s falešnou nadějí, že je bude léčit podle nejnovějších vědeckých poznatků. Ty by v tomto případě obecně chráněného know how byly nesdělitelné.

Vědomosti  všech lékařů by se zastavili v čase x. Žádné další bychom nemohli získat, protože všichni budou chránit svoje know how. Zkušenosti bychom měli jen ze svých pacientek a běžných onemocnění- co když k nám přijde nemocná s chorobou s kterou jsme se ještě nesetkali a nemůžeme se o ní nikde nic dočíst. Jak ji budeme léčit?

Dá se shrnout, že předávání informací, jejich objektivizace, klinické i základní výzkumy jsou základem fungujícího systému zdravotnictví, prosperity – zdraví lidí. Místo v nich má i vydávání lékařských a vědeckých časopisů. I o nich jsem již slyšel hodně hanlivého. Nakladatelství potřebují peníze na to, aby časopisy mohly vycházet. Získávají je od lékařů, kteří časopisy kupují a od firem,  které v nich inzerují. Předplatné vědeckého časopisu je výrazem toho, že lékař má zájem na tom, aby instituce předávání informací fungovala. Jinak se může stát, že v lepším případě budou k disposici jen překlady časopisů amerických, v horším případě nic.  Také farmaceutické firmy, které nesledují výhradně svoje finanční zisky musí zvážit, zda je výhodnější uspořádat pro zdravotníky korupční pitku nebo finančně podpořit vydání odborné knihy nebo časopisu. Dobře si všímejme jedněch i druhých – podle toho poznáme kdo se stará jen o blahobyt vlastní a kdo o blaho všech.

Jindřich Tošner