Časopis ženských lékařů G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz
POHLAVNÍ
NEMOCI A JEJICH VZTAH K ZÁNĚTŮM V GYNEKOLOGII
Pospíšil,
L.1, Pilka, L.2 , Malý, Z. 2
1Výzkumný
ústav veterinárního lékařství, Brno – Medlánky, přednosta prof. MVDr.
Zdeněk Věžník, DrSc.
2
II.
gyn. por. klinika LF MU, Brno – Bohunice, přednosta Doc. MUDr. Zdeněk Malý,
Csc.
Situace
v chorobách přenášených převážně pohlavním stykem /STD/ - se vyznačuje
proměnami, které se uskutečňují mnohem rychleji než v jiných oblastech
medicíny. Některé pohlavně přenosné nákazy vzbuzovaly často mimořádnou
pozornost lékařské i laické veřejnosti. Platilo to v minulosti např. pro
syfilis, v současnosti pro AIDS.
Dlouhou
dobu se zdálo, že "klasické" (venerické) sexuálně přenosné
choroby nejsou žádným problémem. Po několika desetiletích úspěšné léčby
těchto chorob antibiotiky je pojednou lékař konfrontován s resistencí, případně
i multirezistencí mikroorganismů, (např.
Neisseria gonorrhoeae nebo Haemophilus ducreyi).
Poznatky
o pohlavně přenosných chorobách se značně rozšířily především díky
základnímu biologickému výzkumu. Podařilo se lépe porozumět onemocněním
dříve špatně diagnostikovaným a nejasně zařazovaným. Jako příklad může
být uvedena bakteriální vaginóza, kterou dnes již nelze považovat za
onemocnění o jediném definovaném bakteriálním původci jak je tomu např.
u gonoroické uretritidy a jejím jasném původci Neisseria gonorrhoeae.
Některá
onemocnění vyskytující se nediagnostikována již dlouhou dobu, jsou dnes lépe
charakterizována. Tak např. chlamydiové genitální infekce jsou nepochybně
dnes nejčastější sexuálně přenosnou nákazou.
Podle
současných odhadů je asi jedna desetina lidstva genitálními chlamydiovými
infekcemi postižena, což - obdobně jako u chronické kapavky - může mít za
následek poruchy fertility mužské i ženské. Rovněž dosavadní zkušenosti
s průkazem antichlamydiových protilátek nasvědčují obrovské promořenosti
lidské i zvířecí populace těmito mikroorganismy.
Choroby
přenášené pohlavním stykem postihují přímo nebo nepřímo nejen pohlavní
orgány, ale mnohdy i orgány jiné. Z tohoto důvodu nemohou být doménou
pouze venerologů. Staly se interdisciplinární záležitostí gynekologů,
urologů, internistů neurologů, farmakologů, venerologů a pochopitelně
mikrobiologů, kteří při stanovení exaktní diagnózy v této složité
situaci mají postavení zcela klíčového významu.
Spektrum
chorob přenášených pohlavním stykem se v posledních dvou desetiletích
podstatně rozšířilo od "klasických" pohlavních nákaz směrem k
těm, které bývalo zvykem nazývat jako "nespecifickou" uretritis,
cervicitis, vaginitis, epididymitis, neplodnost, sterilitu atd. Rovněž původci
hepatitidy se ocitli na seznamu zárodků přenášených pohlavní cestou, dále
herpes viry a konečně i HIV jako původce AIDS. Původní počet přibližně
5 zárodků klasických venerických infekcí se rozšířil víc než na
dvacet.
Tento
stav se v posledních desetiletích
změnil také z dalších důvodů:
1.
"Klasické" venerické nákazy (kapavka, syfilis, měkký vřed)
poklesly, nejsou však zcela eradikovány. S jejich nárůstem však lze se změnou
nejrůznějších zevních faktorů počítat.
2.
Jiné zárodky, kterým se dříve věnovala relativně malá pozornost,
např. Chlamydia trachomatis, způsobují stále více případů onemocnění.
Stávají se celosvětově významným zdravotním a sociálně ekonomickým
problémem.
3.
Věková struktura osob pohlavně nemocných, se snížila do kategorie
mladistvých, dokonce i do populace dětské.
4.
Dříve neznámí původci, způsobují epidemické, smrtelně probíhající
nákazy (např. HIV).
Choroby
přenášené pohlavním stykem mohou být :
a)
bakteriální (syfilis, kapavka, měkký vřed, lymfogranuloma venereum,
granulomainguinale, chlamydiózy, mykoplasmatická infekce, některé infekce způsobné
gardnerellami se spoluúčastí jiných mikrobů),
b)
virové (papilomaviry, herpes virus, HIV, cytomegalický virus, viry
hepatitid),
c)
parazitární (pedikulóza, svrab),
d)
protozoální (Trichomonas vaginalis, Giardia lamblia, Entamoeba
histolytica),
e)
kvasinkové (Candida).
Bakteriální
infekce.
Syphilis
(lues)
Původce:
Treponema pallidum
Přenos:
Infekce vniká do těla drobnými traumaty na kůži nebo sliznicích. Přenos z
člověka na člověka je lehce možný (Syphilis acquisita). Transplacentárním
přenosem na plod vzniká syphilis congenita (connata).
Klinika
získané syfilis (syphilis acquisita) se obyčejně dělí na:
1)
Syphilis primaria (2-10 týdnů od nákazy)
2)
Syphilis secundaria (8-9 týdnů od vzniku primární infekce)
3)
Syphilis terciaria
a)
syphilis gummosa (2-35 roků po infekci)
b)
syphilis organorum (kardiovaskulární forma a neurosyfilis)
Zvláštní
a důležité stadium infekce je latentní (syphilis latens). Manifestace primárního
a sekundárního stadia i neléčeny odezní v průběhu několika měsíců,
pacient je bez příznaků a cítí se zdráv. Choroba je však latentní a může
být prokázána pouze sérologicky.
Příznakové
spektrum syphilis congenita (connata) může být velmi rozsáhlé: condylomata
lata, osteochondritis a periostitis, rhinitis, vesikobulózní erupce, hydrops
fetalis, sedlovitý nos, Hutchinsonovy zuby, ale též příznaky menší jako
fisury, změny sliznic, hepato-a splenomegalie, generalizované zduření
lymfatických uzlin, poruchy CNS, trombopenie, pseudoparalysa, nefrotický
syndrom).
Nejexaktnější
diagnózou časné syfilis zůstává průkaz Treponema pallidum v nativním
preparátu v zástinu, nebo přímou imunofluorescencí .
Pro
sérologický průkaz jsou k dispozici reakce s lipoidními nebo treponémovými
antigeny. Je nutno zdůraznit, že ke stanovení jednoznačné diagnózy syfilis
sérologickou cestou jediný test nestačí. Teprve aplikace několika testů
umožňuje jednoznačnou výpověď nejen k diagnóze, ale také k aktivitě
onemocnění a k otázce nutnosti další léčby.
Každý
diagnostický serologický test má určitý stupeň citlivosti, specificity a
hodnoty potvrzovací. Citlivostí rozumíme počet pozitivních výsledků testu
ve srovnání s počtem nemocných. Jako specificitu označujeme počet negativních
výsledků testu ve srovnání s počtem zdravých osob. Potvrzovací hodnota
testu je dána hodnotou pravděpodobnosti, že osoba s pozitivním serologickým
testem skutečně onemocnění má.
V
každém případě je soubor několika testů ke stanovení spolehlivé diagnózy
syfilis nezbytný. Humorální odpověď při syfilis involvuje téměř výlučně
protilátky třídy IgM a IgG. IgM protilátky se vytváří poměrně rychle po
infekci a jsou již prokazatelné koncem druhého týdne. Na základě migrace při
ultracentrifugaci se označují jako 19S - IgM - protilátky. Po nástupu
produkce IgG protilátek tvorba 19S IgM protilátek klesá a vyhasíná kompletně
přibližně tři měsíce po zahájení adekvátní léčby čerstvé syfilis.
Protilátky IgG představují větší část veškerých protilátek u syfilis.
Objevují se v séru 4. - 5. týdne po infekci a jejich produkce mnohdy zůstává
zachována i po léčbě, ba dokonce se mohou v průběhu léčby pozitivizovat,
t.j. tzv. pozitivisatio intra therapiam. Čím dále infekce Tr. pallidum trvá,
o to déle protilátky persistují a to i po eliminaci T. pallidum.
Z
reakcí s lipoidními antigeny se nejčastěji používá VDRL nebo RRR. Z testů
se specifickým antigenem T. pallidum se v současnosti používají téměř výhradně
TPHA (Treponema pallidum hemaglutinace) a fluorescenční FTA - ABS-test. Oba
testy jsou mimořádně specifické a citlivé, prokazují se jimi IgG a IgM
protilátky, pozitivující se od 4. týdne po infekci a většinou (zvláště
TPHA) zůstávají celoživotně pozitivní.
Požadavek
některých odborníků po ještě větší jistotě, splňuje rekombinantní
DNA technika, v níž se používá membránový protein T. pallidum. Tento
vysoce purifikovaný antigen se získává z E. coli obsahující plasmid
indukovaný k expresi vysokých množství TmpA. Purifikovaný TmpA zbavený
proteinů E. coli, se používá k detekci specifických protilátek u
syfilitických nemocných v ELISA reakci. Reakce se soupravou Ig EIA vyvinutá s
rekombinantním TmpA antigenem je naprosto spolehlivá jako screeningová i
potvrzovací reakce u syfilis primární, sekundární i latentní. Vhodná je
rovněž pro monitorování léčby. IgM testy byly vyvinuty především proto,
aby bylo možno vyhodnotit aktivitu onemocnění a odhadnout potřebu další léčby
(případně i rozlišení selhání terapie od reinfekce). K dispozici jsou dále
např. 19S-IgM-FTA-ABS a IgM-SPHA-test.
Pro
neurosyfilis je specifické, je-li IgM-SPHA titr v likvoru vyšší než 1:8 a
TPHA index v séru přes 100. Negativní TPHA a FTA v séru jednoznačně
neurosyfilis vylučuje.
Kapavka
(Gonorrhoea)
Původce
onemocnění: Neisseria gonorrhoeae, gram negativní diplokok, inkubační doba
2-6 dní
Klinický
průběh:
a)
nekomplikovaná forma (urethritis, cervicitis, proctitis, pharyngitis,
conjunctivitis,
b)
komplikovaná forma (adnexitis ženy, adnexitis muže, disseminovaná
infekce
Diagnostika
Se
zavedením jednorázové léčby kapavky antibiotiky, zejména specifickými
antigonoroiky, jako např. Spectinomycin (Trobicin), byly zdánlivě vytvořeny
předpoklady k utlumení této nákazy na celém světě. Mezi tím však došlo
k opaku, především s výskytem resistentních kmenů N. gonorrhoeae. V některých
oblastech Dálného východu má kapavku opět endemický nebo epidemický
charakter. Rovněž u nás, i když se celostátně jeví ve výskytu kapavky mírná
recese, došlo v některých regionech k jejímu vzestupu.
Pro
laboratorní diagnostiku je stále optimální diagnostické minimum jak je před
časem stanovila NRL pro gonorrheu:
Odebraný
materiál vyšetřit mikroskopicky (jeden preparát obarvený methylenovou modří
a jeden gramem), kultivační vyšetření na jedné kultivační půdě
neselektivní a selektivní, biochemická identifikace vyrostlé kultury a
stanovení citlivosti na antibiotika. Biochemická identifikace kultury může být
nahrazena sérologickým vyšetřením koaglutinací nebo přímou
imunofluorescencí ve formě oddáleného testu. Materiálem k vyšetření se
rozumí výtěr z uretry, rekta a faryngu, u ženy též z cervixu, ve zvláštních
případech výtěr ze spojivkového vaku (a to nejen u dětí), při
laparoskopickém vyšetření žen s andnexitidou výtěr peritoneální, při
podezření na disseminovanou formu též krev na hemokulturu, při silnějším
kloubním výpotku též punktát kloubní. O kapavce lze mluvit jen tehdy,
jsou-li gonokoky vykultivovány a identifikovány.
Velkým
pokrokem, urychlením a zdokonalením diagnostiky kapavky jsou hybridizační
sondy (Gen Probe PACE 2).
Nejnovější
data ukazují, že největší nárůst kapavky je u dívek ve věku 10 - 14 roků.
Podle amerických statistik v důsledku dětské kapavky vzniká později u
postižených žen ročně 5 000 nových případů adnexitid, 1 600 případů
neplodnosti a 950 mimoděložních gravidit. Poprve v dějinách USA jsou počty
hlášených případů kapavky u 5 - 14 letých dětí vyšší než počet
spalniček, zarděnek a příušnic! Pohlavní nákazy se tak stávají důležitou
doménou i pro dětské lékaře a závažným problémem pro pedagogy a rodiče.
Měkký
vřed (ulcus molle)
Původce
onemocnění: Haemophilus ulceris mollis (ducreyi), gram negativní řetízkovitě
se řadící tyčinka (proto dřívější název "Streptobacillus").
Inkubační doba až 10 dnů. Klinický průběh: bolestivý genitální ulcus,
poměrně rozsáhlý, bizárně konfigurovaný s podminovanými okraji. Na
spodině ulcusu je hnisavý exsudát hnilobně zapáchající. U většiny případů
jsou tříselné uzliny bolestivě zduřené (bubony).
Diagnostika
Přestože
výskyt měkkého vředu, jehož původcem je Haemophilus ulceris mollis nebo-li
Haemophilus ducreyi, je u nás vyjimečný, téměř nulový, možno počítat
se změnou této příznivé situace, protože ze všech okolních států je výskyt
onemocnění hlášen, zejména ze SRN a Polska. Proto u případů genitálních
ulcerací, v nichž Treponem pallidum nebyla prokázána, by mělo být
provedeno vyšetření ve směru Haemophilus ducreyi. Názor, že k diagnóze
stačí průkaz kokoidní, gram negativní, bipolární tyčinky, není správný,
protože při pouhém mikroskopickém vyšetření může být mnoho falešně
negativních i falešně pozitivních výsledků. Zlepšení mikroskopie je možné
pouze při přímém průkazu mikroba v nátěru s pomocí monoklonálních
protilátek.
Lymphogranuloma
venereum
Původce
Chlamydia trachomatis sérotyp L1 - L3, inkubační doba 3 - 30 dnů.
Klinický
obraz onemocnění se dá rozdělit do tří stádií:
a)
primární stadium s nevýrazně definovanými časnými změnami (genitálně
lokalizované papule, eroze, ploché ulcerace, herpetiformní eflorescence,
urethritis)
b)
sekundární stadium za týden až několik týdnů s postižením regionálních
uzlin v tříslech, u ženy dokonce retroperitoneálních, tvorba abscesů s píštělemi)
c)
terciární stadium (za 5 až 10 roků) provázené celkovými příznaky,
horečkou, bolestmi hlavy, myalgiemi, změnami lokáními zčásti hypetrofickými,
zčásti nekrotickými (např. rektální striktury, píštěle v genitální
oblasti, zduření až elefantiáza-esthioméne.
Diagnostika
Pokud
se týká diagnostiky Lymphogranulona venerum, těžištěm zůstává klinický
obraz, při čemž však kultivační pokus má být vždy proveden, i když naděje
na izolaci původce z bubonického hnisu je sotva 50%. Třeba ještě
podotknout, že onemocnění se u nás od konce druhé světové války
prakticky nevyskytuje, až v posledních několika letech byly zachyceny ojedinělé
případy. Hnis z bubonů nebo perirektálních abscesů může být naočkován
na tkáňové kultury nebo do žloutkového vaku kuřecího embrya. V popředí
je dnes kultivace na McCoyových buňkách s cykloheximidem. Při tom je nutno mít
na zřeteli, že životní cyklus sérovarů L1 - L3 je mnohem kratší než jiných
sérovařů C. trachomatis a že hnis sám má toxické vlastnosti na tkáňové
kultury. Typizace je možná myším hyperimunním sérem. Existuje skřížená
reaktivita mezi sérovary L a K.
Dlouho
se také používal v diagnostice Lymphogranuloma venereum Freiův intradermální
test. Existuje jako komerční přípravek firmy Squibb pod názvem Lygranum. Za
pozitivní se považuje zarudnutí nejméně 6 mm v průměru vzniklé za 48
hodin po aplikaci antigenu do kůže.
Další
diagnostickou možností je průkaz protilátek v séru nemocného. Doporučuje
se komplementfixace za použití fenolizovaného skupinového antigenu Chlamydia
psittaci. Za pozitivní se považuje titr nejméně 1:16. Reakce je pozitivní v
83 % případů onemocnění, kultivace na kuřecím embryu v 55 %, Freiův test
jen v 36 %.
Další
serologickou metodou je mikroimunofluorescenční test. Reakce do 1:8 se hodnotí
jako negativní. Vysoké titry dovolují usuzovat na chronickou LGV infekci.
Granuloma
inguinale (Donovanosis)
Od
Lymphogranuloma venereum je třeba odlišovat Granuloma inguinale, jehož původcem
je tyčinka dříve nazývaná Donovania granulomatis, nyní Kalymmatobacterium
granulomatis, jejíž příbuznost s klebsiellami je diskutována. Je gram
negativní a opouzdřená, z hlediska taxonomického stále ještě nedostatečně
charakterizovaná. Její kultivace je možná na kuřecím embryu. Inkubační
doba u muže v průměru 13 dnů, u ženy 11 dnů.
Klinický
obraz: jednotlivé nebo mnohočetné zarudlé ulcerace s predilekcí na penisu u
muže a labia maiora u ženy.
Diagnostika
Diagnóza
donovanózy může být stanovena v těch případech genitálních a perigenitálních
ulcerací, při nichž je průkaz Treponema pallidum v zástinu opakovaně
negativní, průkaz Haemophilus ducrei negativní a serologie syfilis po 4 týdnech
také negativní. Naproti tomu jsou-li přítomna Donovanova tělíska, (jsou to
v podstatě nahloučené mikroorganismy v makrofázích, které jsou
pozorovatelné po obarvení Giemsovou metodou. Tato tělíska lze rovněž prokázat
elektronopticky).
Chlamydiové
infekce (mimo
Lymphogranuloma venereum)
Původce
onemocnění o široké paletě příznaků je Chlamydia trachomatis sérovary
D, E, F, G, H, I, J, K. Je to gram negativní, striktně intracelulární bakrérie
charakteristického vývojového cyklu, v jehož průběhu se vytváří t.zv.
elementární a retikulární tělíska.
Na
světě trpí na 500 milionů lidí chlamydiovou infekcí přenesenou pohlavním
stykem. Jenom v USA je diagnostikováno přes 800 000 nových případů mužské
uretritidy chlamydiové etiologie ročně! Chlamydiové infekce zůstávají - v
protikladu ke kapavce - často klinicky nepoznány, způsobují ale těžké
komplikace s pozdními následky jako epididymitis a impotentia generandi u muže,
stejně jako adnexitis někdy (i perihepatitis) a infertilitu ženy. Náklady,
které v souvislosti s chlamydiovými infekcemi dnes vznikají, jsou enormní a
podle celosvětově se projevujícího vzestupu morbidity lze předpokládat, že
chlamydiové infekce budou mít v budoucnu vedle AIDS největší význam (u ženy:
cervicitis, Bartholinitis, adnexitis, urethritis, endometritis, perihepatitis; u
muže: urethritis, epididymitis, proctitis, prostatitis, i u novorozence:
pneumonie, conjunctivitis, nasopharyngitis).
Diagnostika
a)
Přímý průkaz Chlamydií je možný kultivací na tkáňových kulturách
(příp. vnímavém zvířeti), mikroskopicky (preparát barvený např. Giemsou,
přímá imunofluorescence), imunoenzymaticky, Gen Probe, PCR, LCR.
b)
Sérologie v diagnostice chlamydióz
Nejčastěji
používané séroreakce jsou vazba komplementu, nepřímá imunofluorescence a
ELISA. Na význam sérologie v diagnostice genitálních chlamydiových nákaz
jsou rozdílné názory, protože populace zejména ve vyspělých státech je
vysoce Chlamydia trachomatis promořena. Proto průkaz protilátek proti tomuto
zárodku není v žádném případě průkazem floridní infekce vyžadující
léčbu. K sérologické diagnóze infekce způsobené C. trachomatis jsou nutná
tato kriteria:
1.
Sérokonverse (nejdříve negativní, pak pozitivní)
2.
Průkazný vzestup titru protilátek nejméně čtyřnásobný (v daném
časovém intervalu
3.
Průkaz specifických protilátek IgM resp. IgA třídy proti C.
trachomatis
Mykoplasmatická
infekce
Původce:
Mycoplasmata jsou zvláště malé bakterie, jimž chybí vlastní buněčná stěna.
Nejčastěji jsou uváděny tyto mykoplasmatické druhy: Ureaplasma urealyticum,
Mycoplasma hominis a Mycoplasma genitalium. Patogenetická relevance se zdá být
nejpravděpodobnější pro Ureaplasma urealyticum.
Klinický
obraz: nejčastějším projevem je urethritis. Dále existuje úzký vztah mezi
Ureaplasma urealyticum a chorioamnitidou a nízkou porodní váhou novorozence z
infikované matky. Mycoplasma hominis bývá prokázána u ženských adnexitid,
puerperiální horečky, u horečky po abortu a u pyelonefritidy, u prostatitických
abscesů a abscesů Bartholinské žlázy. Jistý stupeň souvislosti existuje
mezi Ureaplasma urealyticum a ženskou
adnexitis, u močových kamenů, neplodnosti, habituelním potratu a mrtvě
narozených plodů.
Diagnostika
Kultivace
Ureaplasma urealyticum na selektivní půdě (Selektiv - Agar - Medium A7) ve
vlhké atmosfíře s 10 % CO2 při teplotě 36 C. Novější alternativou je
diagnostický systém s tekutou a pevnou fází (Mycotrim-GU). Pro sérologické
účely se u protilátek proti Mycoplasma hominis nejlépe hodí nepřímý
hemaglutinační test nebo metabolický inhibiční test.
Bakteriální
vaginóza
Původce:
Gardnerella vaginalis, gram negativní až gram pozitivní tyčinka, v součinnosti
s jinými mikroby (Bacteroides, anerobní tyčinky a koky, Mobiluncus-species).
Klinický
obraz se opírá o tři základní kritéria:
- pH vaginálního sekretu
kolem 4,5
- řídký, homogenní vaginální
výtok, mléčně zkalený
- vznik rybího (aminového)
zápachu po přidání 10 % KOH ke kapce vaginálního sekretu
- přítomnost t.zv.
"clue cells" v nativním preparátu
Diagnostika
Kultivace
Gardnerella vaginalis na čokoládovém agaru nebo dalších půdách s přísadou
Iso-Vitalex X a 5 % zahřáté ovčí krve. Existují další selektivně
diferenciální média (HBT nebo HB medium). Jiná možnost ke kultivaci je
imunoenzymatický test s polyklonálními protilátkami proti Gardnerella
vaginalis.
Ke
kultivaci anerobních gramnegativních tyčinek a koků je nejvhodnější
medium B3 obsahující infuzi z mozku a srdce, agar, 5 % defibrinované ovčí
krve a 2 % Proteosepepton 3 Difco.
Pro
Mobiluncus species jsou vhodná selektivní media např. RLK-medium nebo
SA-medium.
Virové
infekce
Infekce
způsobené lidskými papilomatósními viry (Papova-viry)
1)
Condylomata accuminata (papilomatosní benigní tumorky urogenitální a
perianální
2)
Ploché kandylomatósní změny na cervikální a vaginální sliznici,
na kůži genitálu a perianálně
3)
Pigmentované papulomatósní eflorescence.
Diagnostika
- ultrastrukturální
posouzení
- imunochemický průkaz
- hybridizační techniky
- PCR
(Polymerase-chain-reaction)
Herpes
genitalis
je
infekce způsobená virem Herpes simplex (převážně typem 2) v genitální
oblasti po inkubační době 3-7 dnů. Probíhá zpravidla za lokálních příznaků
(svědění, pálení, tvorba puchýřků u žen na labiích, vulvě, perineu, u
muže na glans, prepuciu.
Diagnostika
- cytologický průkaz
- elektronoptický průkaz
- kultivace viru na tkáňových
kulturách
- imunologické metody
(ELISA)
- průkaz protilátek
- molekulárně biologické
postupy
Ektoparazitózy
Pediculosis
pubis
Původce
Phthirius pubis (muňka, filcka)
Diagnostika:
průkaz parazita nebo vývojového stadia (hnidy)
Scabies
(svrab)
Původce:
Sarcoptes scabiei
Diagnostika:
průkaz parazita, vajíček, larev, nymf, kožek, skybal.
Protozoální
infekce
Infekce
způsobená Trichomonas vaginalis
Příznaky
klinické: Kolpitis, urethritis, balanoposthitis.
Diagnostika:
průkaz protozoa v nativním preparátě, v preparátě barveném (Giemsa a
pod.).
Kultivace
(Diamond-Medium, Feinberg-Whittington-medium).
Kandidóza
Původce
Candida sp. nejčastěji Candida ablicans
Klinika
ženské kandidózy
- vuvovaginální svědění
- vulvitis
- dysurie
- bělavé povlaky na vaginální
sliznici
- suchá, olupující se kůže
(u déle trvajících infekcí)
Diagnostika
- Přímý průkaz kvasinek
(nativní nebo barvený preparát)
- Kultivace (Sabouraudův
agar)
- Sérologický průkaz
protilátek (vazba komplementu, aglutinace)
V
této stati byly uvedeny pouze ty infekce, které jsou pohlavním stykem přenášeny
výhradně (např. syfilis), převážně (např. trichomoniáza) nebo občas
(např. svrab). Za jistých okolností mohou být však pohlavní cestou vyjímečně
přeneseny mnohé další zárodky (např. mykobakterie, Enterobacteriaceae).
Pokud se týká onemocnění AIDS, vyžaduje samostatnou kapitolu.
prof. MUDr. L. Pospíšil, DrSc, Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Hudcova 70, Brno - Medlánky