Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

Dialektika starostí.

Mít starost je základní rys člověka. Podle účinku na labyrint psychiky můžeme dělit starosti na příjemné a  hrozné, odůvodněné nebo zbytečné. Starost o celý svět je složitější a nezřídka vede do čekárny psychiatra. Starost o zdraví sousedovy kozy bývá jednodušší a její úhyn snadněji realizovatelný. Chceme-li poznat závrať radosti nepřejme si bezstarostný život. Člověk bez starostí je mrtev. Starost je myšlenkový pochod analyzující minulost a přítomnost pro vysněnou (vystaranou) budoucí existenci. Starosti jsou kategorií předbíhání situací, které se mohou ale nemusí stát. Žít v budoucnosti nikoliv v přítomnosti je formou těžkého odcizení. Návrat do přítomnosti neurózu patologických starostí podstatně omezuje.

 Starost o to co budu jíst, kde budu spát, co budu dělat převyšuje starost jak se kvalitně rozmnožit a zůstat živ. Chceme-li někomu pomoci ke slávě nebo do hrobu zaslechneme  nejspíš odpověď: starej se o sebe. Starání o jiné bývá neprávem považováno za zločin, snad jako negace nedávno oslavovaného kolektivismu.  Nesu-li však během jepičího života s někým kříž musím se zajímat o to, zda ho nese také nebo se jen drží. Starání o jiné má nepopulární šat i díky anamnéze: dříve udáním na občanském výboru - dnes udáním na finančním úřadě. Nepracuje-li úřad dost rychle zařídí starostliví občané, aby úspěšného souseda vynesla do nebe  bomba umístěná pod novou Toytou Yaris. Starat se výhradně o sebe zkrátka není možné. Nemyslím tím starosti o rodinu, zahrádku nebo dům, ale o věci veřejné. Představa, že se ukryjeme za plot zahrádkářské kolonie, budeme likvidovat králíky, slepice a chroupat výhradně vlastní mrkev je neuskutečnitelná. Přelud vše zachraňujícího egoismu a samoty nevede ke svobodě ale k zániku.  Starosti vplétají člověka do sítě  sociálních a ekonomických vztahů tak silně, že nemůže existovat jako nekooperující jednotka bez starosti o jiné. Starost ale není manipulace s věcmi a lidmi v rámci subjektivního přání individua. Etická starost je myšlenka předbíhající činnost vedoucí prostřednictvím  vlastní prosperity materiální nebo duchovní k prospěchu skupiny (nebo obráceně). Etická starost může být jen ta produktivní, v hranici norem odpovídajících letopočtu a individuální svobodě. Podotýkám, že mnohotvárnost komplikujících materiálních starostí rozmnožují  i starosti abstraktní nebo „božské“ usilující například o transcendenci do jiného světa. Tak se stane, že se individuální představa světa vzdaluje realitě. Oprávněnost rozdílu poznáme až konfrontací- souzněním, nebo konfliktem. Útěk do samoty prohlubuje propast rozdílů subjektivního a objektivně existujícího světa. Most, po kterém lze bezpečně přejít je ve srovnání dvou světů, při kterém se musíme starat o to zda lidé, které řídíme pracují dobře, zda pracujeme (žijeme) dobře, zda ti co nás řídí pracují (žijí) dobře. Nejde však jen o starost „pracovní“ ale o hodnocení projevů (interakcí)  všech tvorů přírody na nichž jsme v nějakém smyslu závislí.  Obstarávání nebo starosti lze z filosofického hlediska pokládat za synonymum práce.

Za etickou lze pokládat absenci starostí o činnost lidí v oblastech bez vztahu k nám či jiným, mimo vazeb společenské kooperace. V ostatních případech bychom se měli snažit o nápravu, o pomoc, pochvalu, trest. Jinak zpřetrhanou sítí individuálních subjektivních světů proplavou všechny ryby. I ty největší - nutné k přežití. Schovávat se za populární apolitičnost a netečnost je sebevražedné stejně jako tolerance  starostí neetických, zjednodušených na udávání  a likvidaci.

Jindřich Tošner