Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

P.F. 1999

Moje časová jednotka není rok, ale týden. Silvestra mám každý pátek večer. Neoslavuji šampaňským, ale mám radost. Dávám si jediné půlnoční  předsevzetí. Prožít víkend tak, abych další týden dokázal přežít. Současně si přeji, aby byl víkend co nejdelší - alespoň 14 dnů. Stačil bych dodělat to, co jsem v pracovní dny nestihl. Týden je ovšem jednotka velmi krátká. Zdá se, že netrvá déle než sekundu. Častěji si myslím, že se mně celý týden jen zdál. Vzhledem k týdenním hodinám mého života si na nový rok přeji to samé jako v pátek. Aby trval déle než sekundu. Asi je to výraz smutku, že jsem zase o rok starší. Už neútočím, ustupuji.  Ale žiju rád. Život není strast, z které bych měl být smrtí osvobozen. Tudíž se každý rok o špetku smutku  bojím smrti víc. Zkrátka něco za něco. Mám naplánováno, že v inkarnaci nebo přijetí do ráje začnu věřit o svých osmdesátých narozeninách. To už začnu mít namále. Nějakou psychickou podporu budu naléhavě potřebovat.

Jako mladík jsem jezdil se svými spolužáky na novoroční svátky a Silvestra lyžovat. Hráli jsme zvláštní masochistickou hru. Každý měl vyslovit co chce v novém roce vykonat, abychom si pak po celý rok mohli navzájem připomínat co jsme neudělali. Bylo zajímavé jak se naše předsevzetí s lety měnila. Nejdříve převládala přání typu: přestanu kouřit, zhubnu, přestanu pít, začnu se učit, jazyky, na housle, pořídím si kočku, koupím si psa.

Jak jsme začali nabírat nebo ztrácet rozum objevovala se přání: budu mít dítě, nebudu mít dítě, vdám se, rozvedu se, změním zaměstnání, změním kočku,  zabiju ho …Někteří přátelé postupně umlkali. Po novoročním přípitku upřeně hleděli do stropu a neříkali nic. Snad měli na krajíčku, snad v hlavě.  Těmto tajnůstkářům jsme surově přidělovali přání typu: ať kolegyně XY neudělá atestaci a já ji udělám, ať se to všechno podělá,  ať mně dají všichni pokoj nebo Trabanta.  Obzvlášť smutným jsme podsouvali předsevzetí: chci být bohatý - s jidášským vědomím, že předsevzetí mající ve vínku peníze či úspěch občas kulhají nebo mají chřipku. Věděl jsem už tenkrát, že navenek bohaté a úspěšné osobnosti dokáže zevnitř pěkně vyžrat nedostatek lásky, vyrovnanosti, času a klidu. Nenaplněná touha po hlubokých vztazích s jinými lidmi.

Na vánoce jsem synovi daroval krásnou, odbornou knihu z oblasti reklamy. Přál si v ní věnování. Napsal jsem: nezapomeň, že v tvojí branži musí být člověk také trochu umělec: malíř, fotograf, básník. Nejen tvrdý ekonom a počtář. Pak to musí být šťastný člověk. Nešťastný člověk nemůže udělat dobrou reklamu. Nemůže udělat vůbec nic- dobře. Snad bychom si podobný vzkaz mohli přenést do oblasti medicíny. To, zda budeme šťastní nebo nešťastní je jenom otázkou naší volby. Snad s vyjímkou zdraví a lásky. Snad proto bychom všechna přání a předsevzetí měli soustředit na jedno jediné – hodně lásky a zdraví v novém roce, přátelé !

Jindřich Tošner