JINÁ PŘÁNÍ, JINÉ OBAVY

Another wish another fear

Když jsem si po zprávě o úspěšném klonování ovce Dolly představil, že by se tímto způsobem měli rozmnožit někteří moji sousedé nebo politici, naskočila mně husí kůže. Souhlasně jsem pokyvoval hlavou nad prohlášením vlád civilizovaných států, které klonování odmítly. Ne tak docela jsem souhlasil se  zastavením výzkumu v tomto směru. Historie dokazuje, že žádný pokrok se násilně zakázat nedá,  ať má důsledky kladné nebo vysloveně negativní. Všechny využitelné věci a myšlenky mohou být bohužel zneužitelné.

Genetický výzkum přinese v příštím století pravděpodobně největší změny v lékařství. Je na spadnutí možnost diagnostikovat nejrůznější choroby ze vzorku DNA s následnou léčbou, spočívající v úpravě sekvence aminokyselin v ní. Práce nás ovšem čeká hodně. Lidský chromozom si lze představit jako encyklopedii o 24 dílech. Každý díl má asi 100 000 stránek a 3 biliony slov. Jde o to celé dílo pomocí počítačů všech zemí světa přečíst a porozumět mu.

Jak to bývá, většina velkých myšlenek a činů je likvidována z malicherných důvodů. Z klonováním vlastní osoby bychom  souhlasili s nadšením,  s asexuální výrobou konkurujících kolegů však nikoliv.

Z dob svých školních let ovlivněných Mendelem ale i Lysenkem a Lepešinskou si pamatuji, že genetická informace je jedna věc ale vliv výchovy (životních podmínek)  je věc druhá. Vzdělání a kulturní prostředí dokáže z geneticky stejných jedinců vyrábět rozdílná individua. Nepřekvapuje, že tajnými příznivkyněmi klonování jsou ženy, která nenávidí své partnery a sex pokládají  za trapné nedorozumění. Muži se slábnoucí potencí bývají naopak zarytými odpůrci klonování. Bojí se, že se stanou zcela nepotřebnými zjistí-li se, že kromě impotence jsou ještě líní a hloupí a prostředky na obživu nezískávají leč utrácí.

První přednášku, která obhajovala klonování jsem slyšel na  kongresu Evropské asociace gynekologů a porodníků v Jeruzalémě 12.5.98. Profesor Revel z Izraele upozornil na to, že  klonování může kromě etických problémů přinášet v budoucnu i výhody například při transplantaci orgánů, replikaci v případě úmrtí předčasně narozeného dítěte,  při tragických nehodách. Upozornil na to, že  jedním dechem odmítáme klonování  ale akceptujeme praktiky asistované reprodukce. Pomocí ní reprodukujeme jedince s vadami, kteří by nikdy běžné koncepce nebyli schopni, bez obav zvyšujeme incidenci vícečetných těhotenství s jedinci se stejným genetickým kódem jaký vzniká při klonování. Nevadí nám asistovaná reprodukce u homosexuálů či transsexuálů, ale klonování je ďábelským znamením.

Napadlo mne, že uchovávaná genetická informace může být do budoucna jedinou možností k zachování lidstva dojde-li k nějaké velké ekologické katastrofě. Snad by se dala využít i k zachování života při cestách mimo naši sluneční soustavu. Z duše mně profesor Michel Revel promluvil, když upozornil na to, že většině lidí přináší sex takovou radost a potěšení, že existence nějakého klonování ho nemůže ohrozit. Snad to není rouhání a nestanu se terčem agrese fanatiků schvalujících pohlavní styk jen za účelem oplodnění.

Na závěr přednášky prezentoval prof. Revel obrázek,  na kterém se ovce jako laboratorní pracovnice snaží  vyklonovat člověka – vegetariána. Možná do budoucna budeme potřebovat člověka žijícího s nižší spotřebou kyslíku nebo potřebujícího místo sladké vody k životu vodu mořskou. Kdo ví.

 Kdo nemá rád horko ať vypadne z kuchyně hlásá anglosaské přísloví a tak by lidé, kteří o problému vědí velmi málo neměli „kuchařům“ překážet. Ledaže by se horka nebáli a dokázali uvařit polévku chutnější. Než se pustíme do řešení globálních problémů zeměkoule, měli bychom ovšem porozumět sami sobě a udělat si pořádek ve vlastní hlavě.

Jindřich Tošner