Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

OČEKÁVÁNÍ, LÁSKA A HLEDÁNÍ VINÍKA (EDITORIAL).

Je pozoruhodné jak se liší naše názory na politiky, jak rozdílně hodnotíme situaci ve zdravotnictví. Není výjimkou slyšet  lamentace o totálním krachu až po názor, že naše zdravotnictví dosud nikdy nedosahovalo tak dobrých výsledků. Co je příčinou takového zmatení jazyků na Babylonské věži českého tržiště? Mluví němí s hluchými, nebo jen hladoví s nasycenými? Objektivní fakta jsou jasná: výsledky perinatální úmrtnosti jsou historicky nejlepší, vznikla nová přepychová, soukromá zdravotnická zařízení, státní nemocnice jsou obvykle lépe vybavené technikou než dříve, životní úroveň většiny nepochybně vzrostla. Ale: leckde se zavírají nemocnice, propouští personál, čelíme tlaku snížení počtu lékařů v pohotovostní službě, snižování počtu lůžek. Nebudou mít všechna tato “racionalizační opatření” právě opačný účinek ? Je vinen politický systém, nebo konkrétní ředitelé, ministři či starostové?

V odpovědi na tuto otázku rozumné hodnocení situace nahrazují emoce, glorifikované v časopisech pro adolescenty. Láska v nich má vždy přednost před rozumem, emoce před intelektem. Každý hodnotíme situaci jinak díky jiným osobním zkušenostem, jiné anamnéze a jiné schopnosti povýšit rozum nad emoce. Je pochopitelné, že lidé zvyklí na pohodlí autority, která rozhoduje za ně a dává jím jistotu jídla a střechy nad hlavou, vzpomínají na staré dobré časy. Měli také další výhodu – znali viníka nepořádků : bývalou politickou garnituru. Dnešní chaos je obdobím frenetického hledání viníka nenaplněných tužeb, nikoliv reality.

Věčně oslavovaná láska je bohužel zatlačována emocemi aktuálnějšími – agresí, nenávistí, strachem, závistí, zlobou. Tyto emoce odkrývají druhé zvíře v nás: neschopnost analyzovat skutečnost, její odmítání, aniž bychom ji blíže poznali.

Chápu, že lidé považující počítač jen za prostředek ohlupujících dětských her, nemohou být v extázi z výhod informací přenášených Internetem. Lidé toužící po samotě v lese, nejásají nad rostoucím materiálním bohatstvím, přinášející kromě pokroku i kriminalitu, psychické vyčerpání a ekologické problémy.

Chybná analýza, chybné závěry svádí náš vůz z cesty intelektuálního rozumu do izolace jednotlivce, nebo nás vrhá do pochybných politických akcí. Emoce  většiny pak vede k revolucím s nedozírnými následky.

Máme-li špatného primáře, ředitele, nebo ministra hledáme viníka, který umožnil jejich etablování- nehledáme cesty jak je nahradit lepšími. Nechceme totiž připustit díl své viny na stavu nespokojenosti s nimi, nebo přesněji: sami se sebou. Svádíme vše na politický systém, demokracii, svobodu, která sice umožňuje vše, ale vzala nám jistotu zabezpečeného zahnívání. Nevzdělanost, absence intelektu je podhoubím pýchy  a rouhání.

Jako všichni zdravotníci těchto dnů se potýkám s  motanicí problémů, která je o to absurdnější, oč naléhavěji vzniká. Na chybná  ředitelská nařízení reaguji nejdříve zlostně, pak se snažím chladně situaci řešit. Naplánoval jsme přesun části pacientek na jiné oddělení od 1.7. Přednosta zmíněného pracoviště se mne nejdříve zeptal, zda nepřeslechl datum. Pak se smíchem dodal: “Prvního července? To už bude po válce! Všechno bude jinak. Netrap se dnešními represemi”.

Ne, nemyslím si, že volby něco podstatného změní. Hodnocení našeho stavu charakterizuje následující anekdota. Doktor se ptá  pacienta: ” Užíval jste pilulky na ztrátu paměti, které jsem vám předepsal posledně? Pacient se udiveně táže: jaké pilulky? Ten samý pacient se ptá doktora “ Je to se mnou vážné”? a lékař odpovídá: “ Je – ale vaše choroba má jeden klad - můžete se klidně dívat na televizní zprávy”.

 Lékaři mají nesmírnou výhodu, kterou si zřídka uvědomují. Konfrontace se skutečným lidským utrpením, smrtí v mladém věku jim  nutně a každodenně nabízí krutou pravdu: nejde-li o život, jde o …. Říkáme to všichni, ale ne vždy se podle toho řídíme.

 Je krásné jaro, přátelé ! Jsme-li živí a zdraví, vnímejme snesitelnou lehkost bytí všemi smysly a postarejme se o to, aby stejný pocit mělo co nejvíce lidí kolem nás. Obrana proti negativním emocím je v principu jednoduchá. Míra materiálního bohatství přece není mírou intelektuálního uspokojení. Cesta k skutečnému blahu a harmonii, jejíž součástí jsou i lidé s rozdílnými zkušenostmi a názory, existuje. Je v tichu, rozumu, důvěře ve vlastní síly, chladné hlavě i pokoře, pracovitosti a vzdělanosti. Další přijde samo.

Jindřich Tošner