Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

 

Editorial novoroční

 

 

Na Jeroma Klapku Jeroma a jeho Tři muže ve člunu myslím pravidelně na všech lékařských schůzích a shromážděních. V posledním roce i při jakémkoliv shromáždění, čítajícím alespoň  3 účastníky. Moudrý spisovatel naši nadčasovou situaci popsal v neopakovatelné psí alegorii. Posuďte sami jak popisuje soužití psů před obchodním domem Haymarkt, čekajících na své nakupující pány.

„Všichni tam pěkně seděli, trpělivě, zadumaně. Rozšafná mírumilovnost vládla této dvoraně. Celá místnost byla prosycena atmosférou ticha a odevzdanosti – prostě něžného stesku.

Pak tam vstoupila jakási líbezná slečna, která si vedla na šňůrce krotce vypadajícího malého foxteriéra  a uvázala ho mezi buldoka a pudla. Minutu seděl a seznamoval se s prostředím. Pak zvedl oči ke stropu a podle jeho výrazu se dalo soudit, že myslí na svou matku. Pak zívl. Pak se rozhlédl po ostatních psech, vesměs tichých, vážných a důstojných.

Zadíval se na buldoka, co beze snů dřímal po pravici. Zadíval se na pudla co mu vzpřímeně a nadutě seděl po levici. A pak bez jediného slůvka výstrahy a aniž byl k tomu sebeméně vyprovokován, kousl toho pudla do bližší přední nohy a tichým příšeřím dvorany zaznělo bolestné a rozhořčené ňafnutí.

Výsledek toho prvního pokusu foxteriéra vysoce uspokojil i rozhodl se pokračovat a dodat živosti všemu kolem sebe. Přeskočil pudla a vehementně zaútočil na jednu kolii a ta se probudila a okamžitě se pustila do líté rvačky s pudlem. Foxík se zatím vrátil na své místo a chňapl za ucho buldoka a snažil se ho odsmýknout, načež buldok , zvíře pozoruhodně nestranné, začal napadat všecko, co měl v dosahu, včetně portýra a to tomu miloučkému foxteriérovi poskytlo možnost servat se soukromně s jedním z těch yorkshireských zpotvořenců, který k tomu projevil naprosto stejnou ochotu.

Těm, kdož znají psí náturu, netřeba říkat, že v tu chvíli se už rvali všichni psi v té dvoraně, jako kdyby ta bitka měla rozhodnout o osudu jejich domácích krbů. Velcí psi se rvali s velkými, a to bez jakékoliv diskriminace, a ti malí se prali mezi sebou a volné chvíle vyplňovali tím, že ty velké kousali do nohou.

Celá dvorana se proměnila v hotové pandemonium a kravál tam byl přímo úděsný. Venku na Haymarketu se shromáždily davy a chtěly vědět, jestli se tam koná schůze farníků, a jestli ne, kdo byl zavražděn a proč. Dovnitř vnikli muži s klacky a provazy a snažili se psy od sebe odtrhnout a byla přivolána i policie.

A když vřava vyvrcholila, vrátila se líbezná slečna a popadla do náručí toho svého líbezného pejsánka (který yorkshireského chlupáče vyřadil z provozu aspoň na jeden měsíc a teď se tvářil jako novorozené jehňátko) a pusinkovala ho a ptala se ho, jestli ho nezavraždili – a co mu vůbec ti oškliví suroví hafani udělali a on se k ní tulil a zíral jí do tváře očima, které říkaly: „ách , to jsem rád, že sis mě přišla odvést z tohohle ponižujícího prostředí!“

Přeji čtenářům Gynekologa šťastný a  klidný rok 1998! Přeji všem splnění všech snů : sílu povznést se nad bitky před „obchodním domem“ a ochranu před nesmyslným ňafáním. Přeji  všem  i sobě zdraví. Budeme-li ho mít, pak se každý má tak, jak si myslí, že se má. Jak se chce mít.

Jindřich Tošner