Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

MÁME DOST GYNEKOLOGICKÝCH A PORODNICKÝCH UČEBNIC ?

Dobrých učebnic je málo. Pokud mne paměť neklame, poslední učebnici gynekologie vydal v roce 1981 profesor Papež s kolektivem v Avicenu, Ženské lékařství pro stomatology prof. Kobilková s kolektivem v roce 1987 a v roce 1989 vyšla Gynekologie a porodnictví (redigovaná prof. Ponťuchem), jako učebnice pro lékařské fakulty ve slovenštině a později v češtině. Od té doby vyšlo několik dobrých monografií, ale učebnice pro lékařské fakulty žádná. Skripta gynekologie a porodnictví vydal prof. Kudela na olomoucké fakultě, situaci na brněnské univerzitě neznám.

Příčin nedostatku učebnic je více. Žádné nakladatelství se nehrne do ztrátového podniku. Stát dotuje vydávání časopisů, které je soběstačné, ale na prodělávající knihy mnoho nepřiplácí. Aby měla učebnice naději na úspěch t.j. aby byla doporučena ke studiu na jednotlivých fakultách, musí se na její přípravě podílet autoři ze všech fakult. Do psaní učebnice se nehrnou ani autoři. Práce na učebnici je zodpovědná, časově velmi náročná. Honoráře zanedbatelné. Sabatikaly běžné na západ od Aše se u nás bohužel nepěstují. Dostat půl roku volna na napsání učebnice není vyjímečné v západní Evropě a zejména v Americe. Tomu odpovídá nejen faktografická kvalita učebních textů, ale i jejich obrazová dokumentace a pedagogicky přístupná forma. U nás se s klesajícím počtem lékařů na klinikách, od přednostů očekává spíše zapojení do pohotovostních služeb, dělání kyretáží a další každodenní rutiny. Vědecké publikace, nebo dokonce práce na učebnici je brána jako soukromý rozmar podivínského vědátora, který se vyhýbá poctivé práci (rozuměj provádění interrupcí).

Naše učebnice (nejen gynekologické) postrádají vtip a osobitost. Texty jsou suchopárné, autoři se obávají vyslovit svůj vlastní názor. Pokud ho vyslovili - editoři se vždy postarali o to, aby vše individuální zmizelo v prachu prostřednosti, nebo zkušeností pracoviště, z kterého editor pochází. Texty našich učebních textů jsou česány do formulací co nejméně napadnutelných, nebo diskutabilních. Jsou psány s tím, že budou používány věčně. Těm předchozím se to skoro podařilo.

Na posledním zasedání výboru naší společnosti ve Starých Splavech padl i názor, že překlad zahraničních učebnic je lepší, než tvorba učebnice české. Nevidím k tomu nejmenší důvod. Kdo chce, může cizí učebnice studovat dle libosti. Stačí si je koupit. Psaní českých učebnic je věcí cti, národní hrdosti a identity. Jde o navázání tradic, ale také o podíl našich zkušeností na světovém vědění. Chceme-li, aby jsme byli respektování v zahraničí, aby se třeba naše učebnice překládaly do angličtiny, musíme je nejdříve napsat, respektive vytvořit podmínky, aby napsány být mohly. Nepoklonkujme všemu americkému tak, jako jsme dříve smekali před azbukou. Ctěme své autory, odborníky a písmáky, radujme se z každého vědeckého objevu na českých vysokých školách. Jinak zanikneme. Od používání výhradně zahraničních učebnic je jen krok k tomu, aby naši studenti chodili psát aprobační testy na americkou ambasádu, nebo jim druhořadé sestry z Michigenu vykládali co je klimaktérium, jak se vede spontánní porod a jak si zorganizovat sekretariát. To už jsme zažili, co zažijeme ještě ?

Jindřich Tošner