Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

EDITORIAL

Před léty jsem požádal primáře jedné okresní gynekologie, o přednášku na hradecké vědecké konferenci. Dílem vážně, dílem žertem mně odpověděl: my pracujeme, my nemáme na psaní vědeckých blábolů čas. Velmi mne to popudilo a zlostně jsem odpověděl: spíše si myslím, že nic neděláte a proto nemáte co říci! Odpovědi dodnes lituji - byla neprofesionální a extrémní stejně jako primářova. Tak jako ve všem, pravda bývá uprostřed.

Publikování a příprava přednášek je základní forma sebevzdělávání. Abych mohl o něčem přednášet, musím problém dobře znát, musím se připravit na diskusi, přečíst si, co bylo k problému publikováno. Lékař, který vůbec nepublikuje a nepřednáší, to s vlastním vzděláváním nemyslí vážně. Vůbec nejde o to provádět složité výzkumy vyžadující čas, mnoho peněz a univerzitní zázemí. Každý však může napsat zajímavou kasuistiku, souhrnný článek, excerpta, nebo poznatky své praxe. Zkrátka sepsat svou "roční lékařskou inventuru". Počet gynekologických časopisů je dostatečný na to, aby mohl být publikován jakýkoliv článek, který přináší zajímavé pozorování a je logicky správný.

Všichni gynekologové jistě nemohou sedět v knihovnách a kancelářích počítačových a statistických expertů. Někdo musí rodit, dělat interrupce a hysterektomie. Každý by však alespoň jednou za rok měl zpracovat problematiku, která ho zajímá.

Publikovat, znamená podělit se o vědomosti s někým jiným. Nenechávat si je pro sebe. Kdo publikuje nemůže být egoista, který ukrývá zázračné metody jen pro svou tajemnou praxi. Jeho cílem je co nejvíce zdravých, bez ohledu na to, kdo je uzdravil.

Publikovat znamená být důsledný, trénovat svou vůli a trpělivost, být tvůrčí. S vlastní zkušenosti vím o kolik těžší je pracovat na publikaci, než stát celý den na sále, nebo vyšetřit desítky nemocných na ambulanci.

Ne, nechci říci, že kdo nepřednáší a nepublikuje není kvalitní lékař. Jsou jistě schopní, manuálně zruční lékaři i rozvážní diagnostici, kteří nenapsali ani slovo a přesto jsou nenahraditelní a dobří. Na druhé straně autoři chrlící jeden článek za druhým, mohou patřit k těm, u nichž není radno léčit ani domácí zvířectvo. Jsou lidé nadaní literárně, jiní ne. Existují plagiátoři a lháři, ale i nenapravitelní flinkové a lenoši, kteří nedostatkem času zakrývají svou neschopnost, nebo nedostatek vůle. Existují lékaři, kteří nemají jen odvahu pustit se do vzrušujícího dobrodružství tvorby.

Moje výzva k větší publikační aktivitě není motivovaná bojem z leností (větrnými mlýny). Pramení ze strachu před zánikem české vědy. Nejsou-li státní orgány dostatečně prozíravé k tomu, aby vzdělávání a vědu patřičně finančně dotovali, musíme se o naši svébytnost a kvalitu postarat sami. Kvalitní písemnictví je důležitou podmínkou národní svébytnosti.

Na zahraničních konferencích slýchám občas prezentace nevalné úrovně. Vím o lepších výsledcích práce českých kolegů a mrzí mne, že se ani nepokusili je přednést. Někdy žehrají na jazykovou neznalost. Ale oni své kvalitní výsledky nepublikují ani česky!

Sdělování ve formě přednášek a publikací je formou komunikace vědeckých, nebo lidských komunit, tak jako mluvení a písmo je základem komunikace individuální.

Kdo nemluví a nepíše (a nečte) má velmi omezené možnosti přežití v pracovní skupině, rodině, na vesnici, nebo makroorganismu světové populace.

Editorialem oslovuji hlavně ty, kteří vědí jak psát a o čem psát. Oslovuji lékaře na klinikách, v soukromých i státních nemocnicích a ambulancích. Pěstujme odbornou literaturu jako vzácnou orchidej. Lékaři patří mezi vzdělance, elitu národa. Budou-li k písmáctví přistupovat stejně ostatní skupiny vzdělanců budeme mít vyhráno. Myšlenky nelze okupovat ani zastřelit.

Kdo publikuje a podílí se na kvalitě české vědy a kultury, tvoří obraz kvality národa v očích světa. Bude-li to obraz vynikající, kvalitní, pozoruhodný, bude i naše postavení dobré. Jinak se staneme nevýznamným kmenem, který bude těžit z velkodušnosti německé, ruské, nebo americké ústavy.

Jindřich Tošner