Časopis ženských lékařů  G Y N E K O L O G - www.gyne.cz - email: info@gyne.cz

EDITORIAL

S klesající porodností, se na přetřes dostává vytíženost pohotovostních služeb. Obložnost klesá, ředitelé indoktrinovaní "zahraničními poradci", lůžka uzavírají a propouštějí lékaře. Vysvětlit jim, že na porodnici musí být stejná služba pro pět porodů, jako pro jeden, je nad lidské síly. Nižší počet lékařů v nemocnicích vede zákonitě k větší přesčasové práci. Ta je sice podstatným zdrojem příjmů lékařů, ale jsem si jist, že většina z nás by si ho raději odpustila. Jde totiž o smlouvu s ďáblem, zaplacenou desítkou let ztraceného života. Navíc, plat za služby jen dohání peníze, které bychom měli dostat za normální pracovní dobu.

Počet sloužících nelze rozumně stanovit obecně platným předpisem. Rozhodují místní podmínky. Podstatné je, aby lékaři ve službě dokázali neprodleně a kvalitně poskytnout pomoc nemocným a rodičkám, které ji potřebují. O možnosti příslužby rozhoduje vzdálenost bydliště lékařů od nemocnice, dostupnost telefonu, auto v garáži, spolupráce s chirurgií a samozřejmě frekvence akutních stavů (např. císařských řezů) v konkrétním zařízení.

Samozřejmě, je možné operovat pouze se sestrou, nebo zřízencem. Z Ohníčku vzpomínám na případ sovětského lékaře, který si appendix dokonce vyoperoval sám. Ale to bylo někde na severní točně. Nepotřeboval k tomu ani anaesthesiologa. Ale je to skutečně v souladu s proklamovaným zlepšováním zdravotní péče ?

Hlupáci mají ovšem jednoznačná řešení po ruce vždy. Přesčasy nebudou, sníží-li se i počet lékařů ve službě. Blbost je zkrátka věčná. Musíme-li udělat císařský řez do 15 minut od indikace, není čas na shánění příslužby. Kdo se během operace bude starat o ostatní porody a ambulantní příjmy? Kdo o pacientky na jednotce intenzívní péče, když jediní dva lékaři ve službě operují? A hlavně, kdo za tento hrůzný stav ponese odpovědnost? Právník řekne: zaměstnavatel, který změnu nařídil. Ale je odpovědný skutečně? Kdo odsoudí ředitele za to, že snížil počet lékařů ve službě z ekonomických ("tržních") důvodů?. Vždyť přece neměl jinou volbu. Nařizoval stupiditu, ale ve veřejném zájmu. Nepamatuji, že by proti řediteli taková žaloba vůbec, kdy byla podána. Soudy, se povlečou do nekonečna. Jako mementum zůstane poškozená pacientka a zostuzený lékař bez práce. Ředitel má desítky příležitostí k získání důkazů o své nevině. Lékař měl být předvídavější, vede špatně dokumentaci, podcenil situaci. A tak tu skutečnou, reálnou zodpovědnost nese přece jen gynekolog. Ano - on. On bude každou službu stresován na nejvyšší možnou míru, on bude vysvětlovat příbuzným a dětem proč maminka umřela. On bude před každým usnutím, po léta znovu a znovu probírat, proč nedokázal zabránit smrti jen proto, že zůstal v boji se smrtí sám, s nařízením ředitele v ruce. A tak jsme v pasti. Pokolikáté už. V pasti platové. V pasti odpovědnostní. V pasti nedůvěry a desinformace veřejnosti, o kterou se staráme.

Často slýchám doporučení, aby nemocnice neřídili lékaři. Nejlepší ředitelé prý budou předrevoluční právníci, výpravčí, nebo absolventi marxistické vysoké školy ekonomické. Stane-li se opravdu velký malér určitě ho některý s cirkulujících ministrů přikryje. V nejhorším bude při problémech o důvod víc zaměnit ředitelování nemocnice za supermarket, ministerskou kancelář, parlament nebo pojišťovnu. Úředníky obvykle etické problémy nebolí. Nevědí co to je. Kontakt s pacientem mají výhradně prostřednictvím BLESKU.

Kolegové mi vyčítají, že editoriály Gynekologa bývají poslední dobou pesimistické. Omlouvám se za to. O cestě ke zlepšení, ale vím. Má dvě tváře. Jedna je v absolutním odevzdání se své profesi, v tichu a lásce k bližnímu, ve vnitřnímu klidu bez ohledu na materiální podmínky. Druhá je v trpělivém a tvrdém boji s hlupáky. Jde o to si vybrat, zda jste bojovníci, nebo lidé, kteří honbou za mamonem a mocí pohrdají. Kdo si nedokáže vybrat ze dvou možností bude muset hledat místo v nemocnicích, kde se v řídících funkcích nalézají lidé vzdělaní, mravní a inteligentní. Jak znám situaci v Čechách, dost se nachodí, než takové místo najdou.

Jindřich Tošner